Jak je vidět, tvrdý a zásadový postoj evropských přitakávačů USA vůči „agresorovi“ Putinovi končí před branami fotbalového stadionu….Tvrdý a zásadový postoj vůči skutečným zločincům na Ukrajině se ovšem nekoná…

V debatě na facebooku mne zaujala věta jedné slečny nebo paní: Nejde však zdaleka jen o počet transportérů, tanků, děl, ponorek, vrtulníků a válečných vozidel. Jde i o postoj národa k armádě, který je v Polsku diametrálně odlišný, než v antimilitarismem prolezlém Česku.

Dodávám k tomu: Má pravdu. Podívejte se ovšem na polské a české dějiny, na počty obětí, na historické ztráty a zisky (ve všech významech tohoto slova)obou zemí a nezaujatě srovnávejte …

Čtenář glos P. J. mi napsal:

Zase jste do něčeho “šlápnul” a oficiální reakce ve smyslu “republiku si rozvracet nedáme” na sebe nenechala dlouho čekat. Možná i mně přišel trochu drsný pojem “žoldáci”, který jste použil pro naše profesionální vojáky, neboť tento výraz používáme zpravidla pro ty “špatné”, ale v podstatě musím přiznat, že máte pravdu. Mediální estráda a politické divadlo okolo usmrcení našich vojáků v Afghánistánu má nám, prosťáčkům s denními přízemními starostmi, připomínat, jak se naši lodivodi podílí na nápravě světa a sledují ušlechtilé a vyšší cíle, které v konečném důsledku prospívají i nám. Smrt vojáků, signifikantně zcela zbytečná, má pak okázalým zármutkem toto konání politiků posvětit. Signifikantní je rovněž i to, že život neriskují politici, kteří tam ty vojáky poslali. Na druhé straně vojenské řemeslo je takového druhu, že se při něm přichází k úrazu případně i umírá. Za to jsou vojáci placeni a navíc, do zahraničních misí jsou vybíráni přednostně dobrovolníci, takže hoši naprosto dobře vědí, do čeho jdou a peníze jsou při tom jistě též významnou motivací. Smrt ve službě je pro tyto lidi svého druhu pracovní úraz.