Miroslav Pavel: Terezo, na shledanou!

08.04.2020 14:48 | Zprávy

Ve věku 55 let zemřela novinářka Tereza Spencerová, dlouholetá redaktorka Literárních novin, ve kterých působila v letech 2009 až 2018. Následující vzpomínku na ni napsal vydavatel Literárních novin Miroslav Pavel.

Miroslav Pavel: Terezo, na shledanou!
Foto: Hans Štembera
Popisek: Předání prvního ročníku Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku za rok 2016, kterou pořádala Asociace nezávislých médií (ANM)

Nepamatuji si přesně, ale asi jsem Terezu Spencerovou „koupil“ v roce 2009 spolu s Literárními novinami. Byla nepřehlédnutelná. Nejenom svým vzhledem a stylem oblékání, ale také výkonem novinářské profese.

V Literárních novinách měla na starosti zahraniční rubriku, a když jsme přešli na měsíční periodicitu, vzala na sebe i pozici hlavního editora. Nejenom že na ni bylo spolehnutí (a ti, kteří někdy přičichli k novinám, vědí, jak je to důležité), ale byla někdy až nebezpečně kreativní.

Pustíte mne do Damašku udělat rozhovor s Asadem, zeptala se jednou jen tak mezi řečí. Válka tam tehdy zuřila na plné obrátky a Asad byl nepřítelem všehomíra. Odjela a byla první zahraniční novinářkou, které prezident Asad poskytl interview. Vyšel v Literárních novinách a citovali nás tehdy opravdu po celém světě.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Marek Novák, MBA byl položen dotaz

Proč se podle vás kauza Dozimetr tak dlouho vleče?

Kdo je podle vás viníkem? A objektivně vzato, nevlečou se stejně dlouho i soudy kolem Babiše? Co jsem zaznamenal, tak se snad znovu řeší i Čapí hnízdo. A vlastně, není třeba celkově něco udělat s tím, jak se u nás soudy vlečou?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Varovné souvislosti

15:49 Jiří Weigl: Varovné souvislosti

Pondělní glosa Jiřího Weigla