Vážený pane Jelínku, od 10. srpna t.r. mám na stole Váš článek „Amatéři, nebo provokatéři?. Hluboce s ním nesouhlasím již proto, že napadá osoby, které důvěrně znám a vážím si jich. Dáváte je navíc do souvislosti s obhajobou instituce ÚSTR, která vznikla na politickou objednávku, ale nikdy do demokratické společnosti nemůže patřit, což prokazovala nejen svým posláním, ale hlavně svoji praxí, kdy působila jako prodloužená ruka bývalé StB.

O tom jsem podrobně psal již při jejím zákonném ustavení před deseti lety. Nebyl jsem sám. Myslím proto, že se nemusím na veřejně známé a stále platné důvody dále odvolávat.

Karel Srp je zvláštní osoba, vyžadující úctu a respekt. Je to zásadový člověk, názorově vyzrálý. I proto ho hnali k soudu dříve i nyní. A nebyl sám, bylo jich stovky. Vždyť „dokumenty“ StB, které tak vehementně USTR před soudy obhajoval (to bylo také na základě zákonného zadání?), byly základem důkazů v těchto soudních řízeních. To byla zlá vůle přežívajícího estébáckého myšlení.

Velmi mne zamrzelo, že dnešní analytik se může ušklíbnout nad slovy, že za aktivní účast v roce 1968 i jako člen KSČ může být hrdý. Držíte se zákonodárců, ti žádný zákonný ani společenský rozdíl v roce 1968 nezaznamenali. Není již zde namístě to nadnesené Srpovo hajlování?

Vy to necítíte? Nebylo by pro novináře morálnější a správnější horovat za zrušení takového zákona, který omezuje a překrucuje fakta a snaží se předně určovat náš způsob myšlení? Nebylo by poctivější, jak nabádá Bělohradský, třeba opět zahájit disent?