Takovou schopnost mají prózy Kutač vltavínů, Povídka z Plání, Komandante a Povídání o řece, rybách a lidech, vyprávěných poprvé kutačem vltavínů domorodcem Václavem, kdysi havířem v Karviné, nyní ve snovém prostředí Pošumaví rybářem, myslivcem, hledačem a prodejcem vltavínů, až do Prahy rozvážených.

Už tak nevšední příběh dějově zbohatne, když u vrátek stane neznámá, záhadná žena a on ji přese všechno to pozve do stavení. Co víc - nechá u sebe Kateřinu bydlet. I vltavíny spolu nasbírají.

Po čase Kateřina z kraje mokřadů a niv zmizí stejně záhadně jako se v něm objevila a bodrému hostiteli na revanš pošle takový obnos peněz, že se z toho Václavovi tají dech. Ovšem zůstane svým - on a jeho čtyřnohý společník se opět potulují po zákoutích krajiny.

To v Povídce z Plání je vypravěčkou víla, která "spatřila světlo světa na pláních pod Roklanem". Vyprávěný děj je zasazen do krajinné lokality Pláně a jejího okolí. Třebas jen teoretičtí znalci, či jen znalci-čtenáři mají potuchy a povědomí o Černé hoře, Černém potoku, pramenu Vltavy, Zdíkovu...