Ještě nikdy se nestalo, aby lobbyista soukromé firmy přinesl do sněmovny paragrafované znění novely zákona,  oznámil všem přítomným poslancům, že se dohodl s konkurencí, ta tu dohodu přímo na místě potvrdila a lobbyista pak dosáhl toho, že poslanci si veřejně adoptují jeho návrh a vzápětí ho odhlasují. A to před očima překvapené a hlavami nevěřícně kroutící veřejnosti i těch několika novinářů, kteří se tématu ještě věnují tak poctivě, že přijdou i na jednání výboru.
Přítomna byla tentokrát i televize. Ta naše. Česká. A mlčí doteď. Stalo se to poprvé předevčírem ve Sněmovně.

Místem tohoto lobbyistického zázraku byl volební (mediální) výbor. Přítomní byli poslanci – členové výboru ze všech politických stran, a všichni s realizací této  dohody bez protestu souhlasili, aniž se starali o důvody takové překvapivé shody odvěkých rivalů, aniž pátrali po podrobnostech. Všichni věděli, že to bylo něco za něco.

Předmětem byla  dohoda generálního ředitele Duhana (ČRo) a Michela Fleischmanna (APSV, Lagardere) o Fleischmannově souhlasu s celoplošným  šířením ČRo Plus na VKV. Cena, kterou rozhlas veřejné služby bude muset zaplatit, bude vysoká.

Veřejně deklarovanou součástí dohody ČRo s komerčními provozovateli byla ztráta možnosti vysílání obchodních sdělení na novém kanálu (to je ovšem v pořádku, já bych Českému rozhlasu zakázal vysílat obchodní sdělení včetně sponzoringu na všech stanicích, a to i regionálních, s výjimkou neziskových oznámení ve veřejném zájmu a reklamy spjaté s nákupem licencí k vysílání sportovních a kulturních událostí). V tomto kontextu ovšem působí značně falešně skuhrání Českého rozhlasu, že nemá z čeho platit digitalizaci. Dovolil si pohrdnout příjmem ze sponzoringu, kterou mu dosavadní návrh umožňoval. Ale dobrá… Se zavřenýma očima mlčím.

Další veřejně deklarovanou cenou, kterou rozhlas věnoval na oltář realizace kandidátského projektu svého generálního ředitele, bylo to, že si musí pro koordinaci sítě vysílačů vystačit s vlastními kmitočty a nebude žádat žádné další, které by měl jinak u ČTÚ přednostní právo. Tím pádem nevychýlí stávající kmitočtový podíl ve svůj prospěch a nepřipraví komerční rádia o možnost dalšího rozšiřování jejich pokrytí těmi zbývajícími kmitočty, které ještě jsou. Tohoto cíle může ČRo dosáhnout dvěma cestami. První cestou je, že rozhlas "přeskládá" svoje už přidělené kmitočty tak, aby z nich "vyšetřil" kmitočtovou síť s pokrytím 50% občanů.