Proč jich probůh  nevyužila? Když někdo leze po střeše Hradu, tak to asi nebude nějaký, kupříkladu lazebník, ale anarchista s bombou. Vždyť to všechno dobře známe z dokumentárních pořadů jako: Lelíček ve službách Sherlocka Holmse. Když tam za komínem vystrčí bradu někdo jako Láďa-Bin, tak mám samozřejmě okamžitě střílet. To vím i jako laik. (Co mohlo být medailí za zásluhy.)  Taková bomba hozená do komína není lekrace.  To potom bysme musili v nějakém pokoji dokonce i vymalovat. Nakonec mě napadá kacířská myšlenka. Jsou ty odstřelovačské pušky ještě v rukách Hradní stráže? Nepronajal si je nějaký kámoš, třeba na 20 let, po koruně za rok? Nezprivatizoval je někdo? Nebo nebyly prodány, jako nadbytečný materiál, ve výprodeji vojenských zásob? Sám bych měl zájem alespoň o tři. Pro mě už by byly asi k ničemu. Avšak moje vnoučata budou chodit do základní školy. Jestliže se Američanovi Diensbierovi a jeho oblíbencům podaří v brzsku zamerikanizovat a naroubovat naše, snad dosud plané, stávající zákony podle amerického vzoru, kde je střelba na základních školách, dle relací v televisi, zřejmě běžným zvykem, potom takovej páťák se bez pušky při cestě do školy vlastně neobejde.  Možná i třeťák. Místo penálu, alespoň - kolt.

Náš pražský Hrad je plný zajímavostí. Dojmy z jeho návštěvy si však odnášejí různí lidé různé. Též podle věku a jejich momentálního zdravotního stavu. Sám jsem před pár lety v objektu Hradu nějakou dobu pracoval, v podstatě v dělnické profesi. ( Doskoč, podrž.) Tak jsem ráno docházel do Hradu, dávno před prvními turisty. Cesta mi trvala asi hodinu. Vzhledem k mému pokročilému věku, jsem měl v podstatě jedinou starost. Kam se ještě jít honem vyčůrat.  Všude je noblesní prostor, který hlídají i vojáci. Ráno je též všude zavřeno. Jako spásu jsem považoval toalety v objektu Jízdárny. Bylo tam otevřeno i brzy ráno. Kromě mě tam docházel v té době pouze jeden - bezdomovec. Ten tam šel na toaletu, oholil se , do pasu se umyl. Teď jsem na pochybách – byl to opravdu bezdomovec ? Nebo nějaký zaměstnanec , jako já? Třeba byl na ubytovně,  kde byly problémy s vodou. V krámě ,na pracovišti bylo asi 6 zaměstnanců. Počet prodavačů najímali v podstatě pouze ze dne na den podle okamžité potřeby v té, které sezoně. Většinou studentky , brigádnice.  Takže se počet zaměstnanců během roku zásadně měnil.  Jako sociální výdobytek jsem považoval , že pro všechny zaměstnance jsme měli jedno umyvadlo a kanystr s vodou. Na toalety se chodilo až na veřejné záchodky. To vše nám vybojovali celoživotní odborářští bossové , následně i europoslanci. Jako Falbr. Aby se alespoň trochu visuelně přiblížili národu, tak by podle mne, měli pouze na veřejné záchodky, chodit v pracovní době, též naši nejvyšší představitelé. Například senátoři by to měli kousek na toalety, ve stanici metra -Malostranská.