Škola je samozřejmě základ života a ty základy jsou takové jaké má škola pedagogy. Vysokoškolský titul však sám o sobě není zárukou kvalitního učitele, natož člověka. Je velmi důležité, aby se při práci pedagoga snoubily znalosti odborné s kvalitami lidskými. Teprve takto vzniklý symbiont má perspektivu stát se kvalitním učitelem – učitelkou. Bohužel takových je stále méně.

Rád bych tedy touto formou vzpomenul a poukázal na skvělou učitelku a posléze i ředitelku Základní školy 5. května ve Dvoře Králové nad Labem paní magistru Hanu Šturmovou. Měl jsem tu čest být jejím žákem a i moje děti. Tato vzácná žena strávila ve stejné škole více než 35 let svého života a předávala nepřebernému množství dětí své znalosti, zkušenosti, ale především čest a lásku k rodné vlasti. Musím uznat, že i když byla učitelkou za dvou režimů, tak nikdy neztratila svůj glanc, čest a cit pro spravedlnost. Její přímočarost a autorita byly pověstné. Také proto kdysi v minulosti dostala přezdívku podle představitelky hlavní role v jednom švédském filmu – Ida Raskenová. Velmi dobře si pamatuji, že nikdy nerozlišovala žáky podle toho, čím že byl jeho otec nebo matka. Prostě stejný metr na všechny a dle informací mých dětí toto pravidlo uplatňovala až do samotného konce svého působení na škole. Svou odbornost zvládala takovým způsobem, že úplnému neumětelovi dokázala do té hlavy něco nacpat a zajistit, aby tam alespoň něco zůstalo. Nedělala to ani tak systémem špatných známek jako spíše důsledností a neustálým opakováním. Učila žáky poctivosti a víře v sebe sama. Vedla je k tomu, aby se k problémům stavěli čelem a neuhýbali před nimi.

Jejími hlavními předměty byl český jazyk a dějepis. Jako žáci jsme moc nechtěli chápat důležitost těchto předmětů, ale čas ukázal jejich důležitost, o které vždy hovořila paní učitelka. V dnešní době je to ještě důležitější, protože český jazyk je tvrdě konfrontován s přistěhovalectvím, mísením jazyků a kultur. Domnívám se, že český jazyk je bohužel v některých směrech upozaďován a je jen na nás, abychom nedopustili jeho postupnou devastaci a asimilaci. Prostě rodný jazyk musí národ udržet stůj co stůj.