Jedna čtenářka mi argumentovala tím, že revoluce nic dobrého nepřinášejí. S tímto argumentem si dovolím ostře nesouhlasit, protože některé revoluce posunuly lidstvo o notný kus vpřed a vedly ke změnám politických i společenských systémů. Samozřejmě, že některé revoluce se staly obětí sama sebe, a že nové kádry sklouzly také do kolejí svých předchůdců, které tolik kritizovaly a silou odstranily.

To se samozřejmě stává a je jen chybou národa, že takovouto situaci dopustil. Pravidla života a existenci národa má určovat sám národ a nikoliv hrstka vyvolených. Je však životně důležité, aby národu byla vtisknuta dlouhodobá idea za kterou by národ šel a pracoval na jejím naplnění. Tedy ne tak jako dnes, kdy se vláda i národ kymácí ze strany na stranu, nevěda kterým směrem se vydat a komu dříve lézti do zadku. My přeci nechceme být pohůnky Washingtonu, Bruselu, ale ani Moskvy. My máme přeci právo, být svobodným a suverénním národem.

Žádná cizí armáda nemá právo v mírovém stavu vstupovat a pohybovat se na našem území. To je skutečně křiklavý příklad vládního lezdoprdelismu. Jenže i v běžném životě si necháváme kálet na hlavu! Vezměte nyní tolik diskutovaný zákon, kdy úředníci mohou vstupovat k Vám do domu a kontrolovat jak a čím topíte. Že jde o porušení domovní svobody je jasné, ale řeší se následky-nikoliv příčiny.