Je o mě všeobecně známo, že mě politika vskutku baví, avšak není pro mě v žádném případě záležitostí humoru, či nabývání hmotných statků. Je to paradox, ale peníze z politiky-to jde mimo mě a považuji to nestoudnost politiků a hloupost občanů, že takový stav umožňují a tolerují, přičemž většina dělnické třídy žije od výplaty k výplatě.

 

Jsou lidé, kteří mě nabádají, abych kandidoval a stal se profesionálním politikem. Jiní se zase ptají, proč že nekandiduji, že by se mohli smát, jako jistý poloblázen, co si říká Eurofil nebo provokatér Fleming. Ať je to tak, či tak-já do takové politiky, které jsme svědky nevkročím. Neumím si představit, že bych si musel podat ruku s takovým Bělobrádkem, Hermanem, Kalouskem, Fialou, Sobotkou či Štětinou. Neumím si představit, že bych se musel usmívat, když bych hovořil s Němcovou, Filipem, Laudátem, Chovancem a dalšími, když jsou zralí tak akorát na ránu pěstí. Navíc programově, politicky a hlavně systémově jdu směrem, který je zcela neslučitelný s minulou, ale i současnou politikou a systémem.

 

Kdysi jsem udělal velkou chybu a mohli jste mě nalézt na kandidátce do sněmovny za KSČM. Bylo to v době, kdy jsem si ještě naivně myslel, že KSČM je nadějí a že je komunistická. Střízlivěl jsem z tohoto omylu čtyři roky, než jsem s tím praštil a vydal se svou vlastní cestou. Nikdy jsem se nevzdal Marxistické ideologie a také se jí nevzdám, ovšem nutno podotknout, že jisté oblasti této ideologie jsem si sám pro sebe upravil do formy možné aplikovatelnosti v závislosti na vyhnutí se politické diktatuře, která generuje diktaturu systémovou. Jsem zastáncem všeobecné politické duality ve smyslu zachování rovnovážného stavu.

 

Ať kapitalismus, tak socialismus-ani jeden ze systémů není úplně správný a oba dva bez vyjímky ignorují potřeby občanské společnosti. Tím vzniká nestabilita-tedy nerovnovážný stav. Je to dáno neustálým bojem mezi těmito systémy a obavami o zachování systémové existence. Osobně se proto v tomto směru vracím k odkazu matky přírody, která je mistrem v zachovávání rovnovážného stavu. To ve výsledku značí, že mým přesvědčením je přímá koexistence socialismu a kapitalismu vedle sebe, které kontroluje a řídí přímá lidová demokracie s nulitní osobní vazbou do ekonomické sféry. Řídícím prvkem státu a ekonomiky musí být lidová demokracie a nikoliv pár vyvolených, mafiáni a nedej bože církev.