Dost možná by sklidilo velký úspěch, kdybych bilancování koncipoval ve stylu ČESKÉ TELEVIZE. To znamená líbivě, překrouceně, tendenčně a zavádějícím způsobem. To já ale neudělám, protože není zrovna fér říkat lidem jen to, co chtějí slyšet a ukazovat to, co chtějí vidět. Už takto považuji za nemorální samotnou existenci takto prodejné a tendenční České televize.

Musím si tedy najít svou vlastní cestu a to mi nedělá problém, protože takto činím stále. Nutno připomenout, že můj pohled z pozice obyčejného občana bude značně odlišný od pohledu člověka jenž je součástí vládnoucích politických či ekonomických elit. Můj pohled bude odlišný i třeba z toho důvodu, že nejsem nějakým tupým sběračem plusů a mínusů v diskusích na blogu nebo nějaké karmy. Tyto hodnoty totiž jsou pro mě osobně nezajímavé. Mě zajímá politika jako celek a to samozřejmě v kontextu hmatatelného přínosu pro lidi a další politický vývoj.

V oblasti ekonomiky se Česká republika prozatím stále ještě drží poměrně dobře a to i přes fakt, že nám chybí fundovaná ekonomická koncepce strategického rozvoje. Ono není jednoduché ji tvořit, protože ji nelze pojmout izolovaně. Musí se vytářet v kontextu vývoje v okolních zemích na nichž jsme ekonomicky závislou zemí. Do této situace jsme se dostali díky polistopadovým vládám, které nevěděly komu lézti do zadku dříve a které naše národní bohatství rozprodali, rozdali kamarádům a dále rozkradli. Tímto jednoduchým způsobem byla vytvořena naše závislost a nízká konkurenceschopnost. Samozřejmě, že autoři tohoto ekonomického zázraku si přišli na své a občan na to doplácí dodnes. To, že se Česká ekonomika ještě drží není ani tak naší zásluhou jako zásluhou Německa, které nás dá se říci do jisté míry považuje za jednu ze svých spolkových zemí o které si myslí, že ji dobudouna spolkne úplně. Nejsem však ekonom abych tuto problematiku znal do detailu a mohl o ní fundovaně hovořit.