Považuje to za nesystémový krok, který problém bydlení sociálně slabých neřeší, pouze ho přesouvá jinam. Možnost obce ovlivnit existenci ubytovny na jejím území nesmí spočívat v zásahu do rozhodování o jednotlivých žádostech o pomoc v hmotné nouzi, o nichž rozhoduje stát.
„Oceňuji snahu zákonodárce bránit zneužívání systému dávek některými provozovateli ubytoven. Navrhovanou změnu však považuji za nevhodnou. Vnáší do rozhodování prvek libovůle a negativně dopadne zejména na osoby v hmotné nouzi. Vůbec totiž nezohledňuje otázku, kde budou bydlet ti, kdo v důsledku tohoto zákona přijdou i o ubytovnu,“ hodnotí návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová
Doplatek na bydlení je projevem ústavně zaručeného práva na sociální pomoc v hmotné nouzi. Podmínky pro jeho přiznání zákon musí upravovat jednoznačně a předvídatelně, ale zejména tak, aby byl zachován minimální standard tohoto práva a nemohlo dojít k jeho úplnému popření. K tomu však podle veřejné ochránkyně práv zákon fakticky směřuje.
O nároku na doplatek na bydlení, jako formě pomoci v hmotné nouzi, rozhoduje stát prostřednictvím Úřadu práce ČR na základě posouzení sociální situace žadatele. Podle navrhovaného zákona však bude mít obec právo zasáhnout do rozhodování státu. Znamenalo by to, že kdyby obec řekla „ne“, nemohl by Úřad práce ČR dávku vůbec přiznat, přestože by na ni z hlediska své sociální situace měl žadatel nárok. Veřejná ochránkyně práv je přesvědčena, že v rámci boje obcí s místními ubytovnami nelze lidem upírat právo na sociální pomoc. Obec navíc nemá pro udělení souhlasu či nesouhlasu stanovena žádná kritéria, což by ve vztahu k jednotlivým žadatelům o dávku vneslo do správního rozhodování nepřijatelný prvek libovůle. Stanovisko obce totiž nemůže vycházet ze sociální situace žadatele o dávku, protože obec nemá a nemůže mít přístup k informacím, které v rámci správního řízení shromažďuje úřad práce.
Je zcela zřejmé, že nesouhlas obce s poskytnutím dávky nevyřeší sociální situaci osob bydlících v konkrétní ubytovně. Jejich problém se přesune na jiné místo v obci. Zdánlivá snaha omezit ubytovny tak povede jen ke zvýšení případů bezdomovectví. Jednoho problému se obce možná zbaví, ale jiný si vytvoří.
Jestliže obec nedá souhlas s přiznáním doplatku na bydlení, nebude mít osoba v hmotné nouzi prostředky na úhradu ubytování a bude muset ubytovnu opustit. Stane se z ní osoba bez přístřeší, a pokud půjde o občana obce, má obec v rámci povinnosti pečovat o uspokojování bytových potřeb svých občanů mít k dispozici volné byty k sociálním účelům, případně má mít na svém území zajištěny kapacity u poskytovatelů sociálních služeb (azylové bydlení). Ve skutečnosti však obce takové možnosti ubytování nemají. Zákon tedy povede k tomu, že se v obci zvýší počet bezdomovců, nebo se tito lidé vystěhovaní z ubytoven budou přesouvat do jiných obcí, které s vyplácením doplatku na bydlení v ubytovně budou souhlasit.
Z výše uvedených důvodů proto ochránkyně varuje před neuváženým přijetím zákona o pomoci v hmotné nouzi s podmínkou souhlasu obce pro přiznání doplatku na bydlení na ubytovně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
