Považuje to za nesystémový krok, který problém bydlení sociálně slabých neřeší, pouze ho přesouvá jinam. Možnost obce ovlivnit existenci ubytovny na jejím území nesmí spočívat v zásahu do rozhodování o jednotlivých žádostech o pomoc v hmotné nouzi, o nichž rozhoduje stát.

„Oceňuji snahu zákonodárce bránit zneužívání systému dávek některými provozovateli ubytoven. Navrhovanou změnu však považuji za nevhodnou. Vnáší do rozhodování prvek libovůle a negativně dopadne zejména na osoby v hmotné nouzi. Vůbec totiž nezohledňuje otázku, kde budou bydlet ti, kdo v důsledku tohoto zákona přijdou i o ubytovnu,“ hodnotí návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová

Doplatek na bydlení je projevem ústavně zaručeného práva na sociální pomoc v hmotné nouzi. Podmínky pro jeho přiznání zákon musí upravovat jednoznačně a předvídatelně, ale zejména tak, aby byl zachován minimální standard tohoto práva a nemohlo dojít k jeho úplnému popření. K tomu však podle veřejné ochránkyně práv zákon fakticky směřuje.