Co je útěk z ostře střežené věznice proti tomu, když se státní moc rozhodne udělat z vás nájmeného vraha? Jiří Kajínek, od jehož legendárního úniku z Mírova včera uplynulo 15 let, by  mohl vyprávět.

Tady už nestačí jen pilník a pevné lano. Čelíme hustému předivu intrik, úplatků a skrytých zájmů, napjatému z kouta do kouta. V jednom temném rohu sedí policie, ve druhém justice, v dalším kdovíkdo. Ve čtvrtém se choulí vězeň Kajínek, který už 22 let marně čeká na obnovení svého sporného případu. V posledním koutě tohoto pentagramu sedíme my, veřejnost, která, již zemdlelá, sleduje jevy, které se dějí mimo ni.

Lov chobotnic nebo hra o čas?

Zatímco jsme svědky teatrálního lovu obřích chobotnic velrybářskými sítěmi, v nichž nakonec uvíznou jen makrely, pár medůz a sem tak nějaká plechovka, ve vězení sedí už skoro 22 let muž, o jehož vině pochybují od samého začátku skoro všichni – kromě vedení plzeňské policie a souvisejích orgánů činných v trestním řízení.

V džungli není místa pro zpochybňování trestu

„Státní moc je prohnilá, zkorumpovaná a prolezlá mafií. Je třeba ji očistit, a to rázně, úplně a nejlépe ihned.“ Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan s výše uvedenými slovy na štítu vyrazil do boje v čele šiku po zuby ozbrojených mužů v kuklách plukovníka Šlachty, jimž předtím otevřela dveře dnes pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová vstříc mediální popularitě a neomezené moci represívních orgánů. Ohlašovaný lov korupční chobotnice však skončil mírně řečeno trapně, spíše ostudou. Poslední boj - válka policajtů v Olomouci - stojí na jeho vrcholu.