Už coby školní děti jsme byli takto poučeni, že inspekci je třeba se přinejmenším pokusit ošálit, neboť je to věc nepříjemná. Někdy i zákeřná.

To pisatel těchto řádek pozoroval během základní vojenské služby, kdy nečekaná, často dokonce noční inspekce z velitelských složek vtrhávala do místností štábu pluku a zanechávala za sebou spoušť i bledé důstojníky. Což odpovídalo sice literární, ale ze života odpozorované postavě generálmajora von Schwarzburga z Osudů dobrého vojáka Švejka.

Říká se tam doslova: „Byl to nejstrašnější inspekční generál, který se kdy narodil, a našel-li něco v nepořádku, vedl jen tuto rozmluvu s veliteli posádek: ,Máte revolver?‘ ,Mám.‘ ,Dobře! Na vašem místě jistě bych věděl, co s ním dělat, neboť co zde vidím, to není posádka, ale stádo sviní.‘ A skutečně“, dodává Jaroslav Hašek, „po jeho inspekční cestě se tu a tam vždycky někdo zastřelil.“

Nic takového – žerty stranou – ovšem jistě nehrozí členům české vlády, po jejichž úřadech vykonává inspekční kolečko premiér. Nejenže nečeká čestné sebevraždy ministrů, ani neopouští kanceláře s vidinou jejich brzké rezignace na svém stole. Jde v podstatě o jakési částečně oficiální, částečně přátelské návštěvy v letním čase, veřejnost si jich nevšímá.