Podíváme-li se ještě jednou dozadu, totiž na různé reflexe výsledků prvého kola, pak zřejmě stojí za připomenutí, že vyjma Zuzany Roithové a Přemysla Sobotky žádný z neúspěšných kandidátů přímo nedoporučil svým voličům koho podpořit ve druhém kole. Pravda, Jiří Dienstbier to má trochu složitější, protože ČSSD sice polovičatě, ale přece jen čitelně dala najevo, že je jí bližší levicový kandidát, tedy Zeman. Ale Dienstbier je k Zemanovu odkazu značně rezervovaný a také už dal najevo sympatie pro Schwarzenberga. Zachoval se tedy dost autonomně, což není na domácí politické scéně běžné a jistě tím získá další body u veřejnosti.  

Ale Jan Fischer se na nic podobného ohlížet nemusí a o to divnější je, že s vyjádřením otálí. Člověk by ho čekal hned po vyhlášení výsledků. Ale neúspěch je dost možná Fischera příliš hořkou pilulkou a tak se aspoň prozatím z veřejnosti zcela stáhl. Vzkázat by ale mohl něco i tak. Jinak to vzbuzuje podezření, že Fischer čeká, jestli mu finalisté cosi nenabídnou. I když prezident není premiér a třeba ministerské křeslo, anebo nějaký lukrativní post při Evropské unii slibovat dost dobře nemůže. A i váhání Vladimíra Franze není pochopitelné, zvlášť když jeho příznivci by si zřejmě na Hradě těžko přáli politického exponenta 90. let a spolutvůrce Opoziční smlouvy.