Především proto, že policie už před zatčením dvojice společně s ex-hejtmanem Rathem v květnu roku 2012 shromáždila značné množství odposlechových nahrávek ze zařízení instalovaných v jejich domě. A ty se dají jen těžko interpretovat jinak, než jak to učinili vyšetřovatelé a následně žalobce Jirát.

Sokolovi zbývalo jen pokoušet se zpochybňovat důkazy a dokládat, že při veřejných zakázkách ve Středočeském kraji, vedle Buštěhradského zámku šlo o zdravotnická zařízení, které měli Kateřina Pancová a Petr Kott za Rathova mocenského krytí organizovat, ve skutečnosti nedocházelo ke škodám.

Což byl ale úkol těžko splnitelný, zvlášť od momentu, kdy se podnikatelka Salačová, jedna z jedenácti obviněných, rozhodla spolupracovat s policií a objasnit způsoby manipulace tendrů. I tento čtvrtek, den po té, co žalobce Jirát navrhl Kottovým trest osm až devět let vězení a propadnutí majetku, Sokol v závěrečné řeči před soudem útočil na vznesené důkazy.

Kupříkladu hovořil o malé srozumitelnosti nahrávek, nebo o tom, že soud dost dobře nemůže posoudit regulérnost zakázek a kupříkladu věc rekonstrukce zámku Buštěhrad se prý stala „válkou znalců“, kde jde o tvrzení proti tvrzení. A pak se Sokol soustředil dle očekávání na věrohodnost Salačové. Ta se podle něho mohla podílet ještě na jiné nezákonné činnosti, což ale údajně policie zcela pomíjí výměnou za její doznání.