Pan Kohn si totiž v původní sovětské verzi vyžádá „jiný“, tedy už druhý globus nikoliv v cestovní kanceláři, nýbrž v úřadovně ministerstva vnitra, když si jde vyřídit dokumenty k vystěhování. A ukáže se, že se mu nejen moc nechce do Izraele, jak by se očekávalo, ale vlastně všude vidí nějaké „mouchy“. V tom je kouzlo anekdoty s podtextem nedůvěry po dvoutisícileté diaspoře i nechuti k výhradně židovské komunitě, jakou známe třeba od Poláčkova pana Načeradce.
Ale budiž, můžeme se smířit s tím, že prezident není takovým bavičem, jak si možná myslí. Zkreslenou anekdotou chtěl pouze říci, že by od Bohuslava Sobotky rád dostal nějaký jiný vládní seznam. Nikomu nepřipadlo také vtipné ani to, že prý hlava státu musí jmenovat ministrem kohokoliv vyjma analfabetů a kanibalů. Což je podle něj chabé kritérium, nároky by měly být poněkud vyšší. To jistě ano, ale o to vlastně nejde. Veřejnost totiž čekala, že pokud má prezident výhrady k některým osobám na obecně známém seznamu Sobotkova týmu, pak je vysloví. Nestalo se, ze Zemanových úst taková jména nepadla. Nicméně některá nebylo těžké si za jeho námitkami dosazovat a média to také vzápětí učinila.
Navrhovaný ministr vnitra Milan Chovanec, má skutečně bakalářský titul z nechvalně známé plzeňské Právnické fakulty. Uvažovaný šéf legislativní rady vlády a ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier měl opravdu vést kandidátku ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu. Ale stačilo by říci, aby od toho upustil a věnoval se práci ve vládě, což má také v úmyslu. Z pasáže o resortu, jímž protékají značné finance, a měl by ho vést expert, se dalo soudit, že se prezidentovi stále nezamlouvá civilista Martin Stropnický jako ministr obrany. Bezpečnostní prověrku údajně nedostal hypotetický ministr průmyslu Jan Mládek. A prezident se také opakovaně držel výkladu ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd Jana Bárty, podle kterého neznamená formulace „prezident jmenuje“, že hlava státu musí ministry navržené premiérem automaticky akceptovat. Ale jak vtipně upozornil sociolog Ivo Možný, v českém právním řádu je takový výraz naprosto běžný. Například v nájemní smlouvě stojí, že nájemník „odevzdá“ byt ve stavu, v jakém ho přebral. A rozumí se tím, že je tomu povinen.
Ale vážně: prezident jistě nemusí jen jako loutka „odkývat“ každého ministerského kandidáta. Ale v tom případě je třeba uvést konkrétně proč. A důvod by měl mít právní charakter. Třeba onu odmítnutou prověrku Národním bezpečnostním úřadem, což by mohlo představovat pro stát riziko. A jíž ovšem každý ministr – například kultury - nepotřebuje. Mládek ostatně říká, že opravdu před lety žádost o ni podal, ale pak zase stáhl. To netřeba komentovat.
A jisté je však jedno: odpovědnost za ministry má odvolatelný předseda vlády a nikoli neodvolatelný prezident. To Miloš Zeman jistě chápe, i když se mu to asi nezamlouvá. A třeba se ještě nevzdal šance prosadit do Sobotkova týmu aspoň některého ze stávajících ministrů. Několik, kteří se podle něho osvědčili, Miloš Zeman také v pátek zmínil. Určitě nikoli náhodou.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
