Jejichž ostatky zanedlouho po té přivezl armádní speciál na kbelské letiště. Kdo o spuštění sirén nevěděl dopředu z médií, zřejmě si je uctěním padlých nespojil. Zato kdyby v celém městě byly slyšet v nevelikonočním čase několik minut zvony veškerých pražských kostelů, bylo by to podstatně výraznější. A jistě i důstojnější.  

Jinak se ovšem k největší jednorázové ztrátě životů bojovníků v historii samostatné České republiky postavili ústavní činitelé odpovídajícím způsobem, stejně jako drtivá část veřejnosti. A i obvyklí kritikové Miloše Zemana museli ocenit, ocenili, že prezident hovořil krátce po zprávě o tragédii u Bagrámu o tom, že nešlo o zbytečné oběti, neboť Afghánistán je základnou teroristů útočících na celý civilizovaný svět a je třeba jim v tom bránit. A připomněl extremistický úder v Bombaji, ačkoliv indičtí vojáci nebyli v Afghánistánu nasazeni.   

Zřejmě se zanedlouho objeví návrhy k trvalé připomínce zákeřně zabitých vojáků formou pamětní desky nebo pomníčku a můžeme jen doufat, že podobných pietních míst nebude v budoucnosti na našem území přibývat. Ale i s tím je bohužel nutno počítat.  

Mise, jejímiž příslušníky čtveřice byla, zanedlouho skončí. Ale vznikne nová a opět bude mezinárodní společenství počítat s českým podílem na ní. Nebude už v nebezpečných oblastech Afghánistánu přímo operovat, ale připravovat pro to tamní jednotky. I tak se příslušníci této mise mohou stát terčem útoků, ať sebevražedných, nebo palebných či raketových.  

Přesto je pro bezpečnost světa, jemuž český prezident říká „civilizovaný“ (a tomuto sice poněkud nekorektnímu termínu lze snadno porozumět), důležité, aby takové mise existovaly. I s rizikem ztrát. Bez nich by ale zanedlouho mohly na území Evropy a dalších kontinentů přijít ztráty podstatně vyšší. Vojáci přece jen primárně nebojují s cílem vítězit a dobývat, ale také chrání nevinné civilisty.  

Když je řeč o památníku, pak připomeňme, že se u nás v minulých dnech živě diskutovalo nad pomníkem českým letcům v britské RAF za druhé světové války, odhaleným na pražském Klárově. Za čtvrt století po té, co se o našich příslušnících RAF konečně mohlo začít veřejně hovořit, taková trvalá připomínka hrdinům nevznikla (na náměstí Svobody v Bubenči sice stojí, výtvarně vydařený památník, ale je věnován všem našim letcům, tedy nikoli výhradně těm v britských uniformách).  

Okřídleného lva na Klárově iniciovala a financovala britská strana, vybrala i autora sochy. Pražští památkáři mají ovšem výhrady jak k umělecké úrovni skulptury, tak k jejímu umístění, a je možné, že pomník bude nakonec přemístěn. Kdo jej viděl, asi uzná, že nejde o dílo právě zdařilé. Ale větší ostudu nám dělá prostý fakt, že jsme sami heroické letce, kteří významně přispěli k defakto zničení nacistického letectva, doposud opomíjeli.