Jde samozřejmě o dnes už slavný rozhovor hlavy státu v přímém přenosu Českého rozhlasu. Představme si, jak ho mohl vnímat posluchač zároveň čímsi zaměstnaný.

Kupříkladu si při prezidentově chybné anglické výslovnosti mohl myslet, že jde o nějakou starou historku, v níž celník vyžaduje cestovní doklady. Neboť co jiného by slovo „pasy“ mohlo znamenat? Vzápětí se ale řeč jakoby stáčí na nespolečenské oblečení prezidentem čerstvě vyznamenaného režiséra. Což hlava státu odbývá ležérně: „bunda sem, bunda tam.“

Náhle náš roztržitý posluchač zaslechne cosi o pornografii a zmateně se podiví, proč znovu hlava státu vytahuje už zapomenutý exces své dcery, věrohodně zaznamenaný tehdy médii. Ale ukáže se, že prezident hovoří o provokatérkách z ruské skupiny Pussy Riot. A nesoustředěného recipienta zarazí, jak první muž státu dost nečekaně málem už označil ruské soudce, které neblahé výtržnice poslali na Sibiř, velmi peprným slovem. A dokonce ho vyřkl, ale zase hned zmírnil.