Ale bohužel, je tomu tak, a to jaksi kontinuálně: zákonodárci se neustále snaží držet si jak imunitu, tak vysoké platy se spoustou přidaných částek. Respektive, na ty si před dvěma lety tak docela pozor nedali a vinou nepozorně přijaté novely přišli o privilegium nedanit poslanecké náhrady. Když se to pak projevilo, vypukl na sněmovní půdě poprask, ale už bylo pozdě. Vysloveně ublíženě se kvůli tomu cítili kupříkladu někteří ve sněmovně zcela čerství a s halasnými ideály do ní vkročivší příslušníci Věcí veřejných. Neoficiální šéf strany hodlající vymést staré pořádky Vít Bárta pak svým ovečkám nabídl kompenzaci z vlastní kapsy. Což, jak víme, skončilo u soudu.  

Právě tuto chybu, tedy otázku danění přídavků, se pokusil takřečeným přílepkem k normě o platech soudců, kteří si stěžovali u Ústavního soudu, vyřešit poslanec Vilímec z ODS, ale opatrnější kolegové si toho všimli. Pokus vrátit příjem zákonodárců o poměrně značnou částku na bývalou úroveň tudíž neprošel. Jenomže tím pádem byl smeten zákon celý, a není tudíž jasné, kolik mají od Nového roku brát soudci a státní zástupci.  

Prekérní situaci bude hasit vláda: podle ministra financí Kalouska se musí najít řešení, jak nálezu ústavních soudců vyhovět, a zároveň nezvýšit peníze pro politiky. To by totiž v údobí všeobecných škrtů bylo přece jen dost netaktické. Aspoň někteří veřejní činitelé jsou si přece jen vědomi, jak takovou věc veřejnost vnímá. A tak se vláda zřejmě uchýlí k režimu legislativní nouze, v němž je možné zákon přijmout takřka bleskově. Nečasův kabinet samozřejmě nemůže nechat problém stranou, šlo by o příliš školáckou nahrávku na smeč kupříkladu stále se víc vůči stávající politické reprezentaci vymezujícím odborům.  

Problém sice bude jistě odstraněn, lapsus ale nezůstane bez povšimnutí a člověk si marně láme hlavu nad tím, jak to, že vůbec nějakého poslance napadne zkoušet na prvý pohled sice nenápadně, ale nakonec stejně velmi zjevně otevírat tak citlivou věc. O níž bude konec konců zanedlouho opět rokovat soud při odvolacím řízení s Vítem Bártou. A tedy v plném světle reflektorů a za účasti televizních kamer. A to, i kdyby média nesměla proces vysílat v přímém přenosu. Stejně půjde o obzvlášť pozorně vnímanou událost. Pikantní by bylo, kdyby v té době už měli poslanci nazpět desítky tisíc měsíčně, které byl – ovšem jen těm, co měli žaludek si o to říci, Bárta ochoten nahradit. Asi aby se jim lépe bojovalo proti politickým dinosaurům.