Avšak poté, co se SYRIZA dostala k moci, konfrontována s tvrdou realitou a vyjednáváním s matadory evropské politiky, radikalismus opadl a Angela Merkelová si divokého Tsiprase rychle ochočila. Stal se jen dalším mainstreamovým politikem prosazujícím úsporná opatření a rozpočtové škrty (tzv. austerity policy), kterou Athénám nadiktovala Trojka (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond). Vládní návrh rozpočtu na příští rok počítá s dalším zvyšováním daní a úsporami vládních výdajů. Proti kabinetu často v athénských ulicích demonstrují frustrovaní, převážně mladí lidé. Nezaměstnanost v zemi dosahuje podle březnových údajů 24,1 %, přičemž nejhůře na tom jsou právě absolventi škol. Jediné, co nyní odlišuje Tsiprase od politiků tradičních stran, je absence kravaty.

V této situaci nepřekvapuje, že popularita uskupení SYRIZA trvale klesá a přestože si stále udržuje pozici nejsilnější levicové strany, nyní ztrácí na hlavní opoziční stranu plnou polovinu hlasů. Podle průzkumu preferencí by se do parlamentu dostalo sedm stran oproti současným osmi. Tříprocentní uzavírací klauzuli by nepřekročili Nezávislí Řekové (ANEL), menší koaliční partner v Tsiprasově kabinetu, kteří by ztratili svých deset mandátů. Vítězem voleb by se stala konzervativní Nová demokracie (ND), jedna ze zavedených stran establishmentu, která se v posledních desetiletích střídala u moci se socialisty z uskupení PASOK. Zatímco klasická pravice si udržela stabilní voličské jádro i v průběhu nejhlubší krize, a nyní opět posiluje, socialisté se definitivně marginalizovali. SYRIZA se navíc po převzetí vládní odpovědnosti začala štěpit – v srpnu 2015 se odtrhla Lidová jednota a v dubnu 2016 vznikl radikálně levicový Směr ke svobodě v čele s bývalou parlamentní mluvčí za Syrizu Zoe Konstantopoulou. Ten by dokonce pronikl s 3,5 % hlasů do parlamentu.