Paradoxem zůstává, že jediným spolehlivým zdrojem důležitých informací byla v té době komunistická tajná služba. Její nástupkyni, Bezpečnostní a informační službě (BIS), trvalo bezmála 23 let, než minulý týden ve své zprávě přiznala, že korupce v naší zemi dosáhla takového rozměru, že ohrožuje úřady a úředníky státní správy na všech úrovních a škrtí českou ekonomiku jako obří chobotnice. Reakce občanů byla odpovídající: tajná služba, která s vážnou tváří oznamuje veřejnosti cosi, co už je pěknou řádku let veřejným tajemstvím, je k smíchu. Tím spíše, když zarámuje své zatuchlé novinky stokrát ohranou písničkou o ruských tajných službách, které mají v plánu zneužít českou zkorumpovanost k vytvoření předpolí pro ruskou ekonomickou ofenzívu. Evergreen „ruského nebezpečí“ je v jistém smyslu pohlazením po české duši: ano, čeští korupčníci okrádají stát ve velkém, ale jsou to přece jen bratři Češi. A skutečným nebezpečím zůstává „mrazivý vítr z Kremlu“. Semkněme se a kraďme vesele dál!