Euro je produkt západoevropských politických a ekonomických elit, jehož cílem bylo udržet v západní Evropě životní úroveň z konce 80. let 20. století a ubránit ji před konkurencí zbytku světa, a to včetně případných dalších přistupujících členů eurozóny. Étos je to krátkozraký a v delším časovém horizontu v principu nesplnitelný – ještě nikdy se nestalo, aby se dějiny zastavily, a nestane se to ani teď.

Příčiny vzniku

Už sám tento étos vzniku ideje jednotné evropské měny je podivný. Idea sama je myšlenkovým dítětem tehdejších evropských levicových elit a elitářských uskupení z kruhů kolem francouzského prezidenta d´Estaigna a německého kancléře Schmidta. Důležité je, že nevznikla tlakem zdola, tedy jako reakce na požadavky trhu nebo požadavky evropské společnosti, která ostatně – tehdy jako dnes – neexistovala.

Trh a soukromý kapitál chtěl něco jiného – odstranit celní bariéry na hranicích a zajistit volný pohyb kapitálu, osob a idejí po evropském prostoru a ve stejném prostoru zajistit jednotné technické a právní standardy.  Do značné míry se to dařilo realizovat do roku 1992.  Od té doby už evropské a už tehdy silně levicové elity směřovaly vývoj k unitárnímu evropskému superstátu založenému na jiných modelech řízení společnosti. A euro má být v tomto kontextu jen jednou z přestupních stanic této cesty.

Zdroje nebudou

Jako každá idealistická levicová teorie uvedená do praxe má tato cesta jednu zásadní vadu – dříve či později začnou docházet zdroje. Všechny velké říše stojí a padají na idejích, z nichž se zrodily. Nejinak tomu je a bude s Evropskou unií a eurem.

Zkusme pojmenovat v krátkosti ty největší a nejzásadnější – a neodstranitelné – strukturální vady současného projektu eura, které nutně a nevyhnutelně povedou k zániku tohoto projektu. S tím, že současný stále trvající, byť slábnoucí, růst a rozvoj existuje – to ovšem navzdory ideologii převládající u evropských elit, nikoliv díky ní.