Now I’ve heard there was a secret chord
That David played, and it pleased the Lord
But you don’t really care for music, do you?
…
The baffled king composing Hallelujah

Je to krásná píseň s nádhernou melodií od Leonarda Cohena. Je taková slavnostní, v refrénu se opakuje „Hallelujah“. Texty při poslechu dnes nikdo moc neřeší, ale je jasné, že to určitě bude něco velebného, tak nějak od křesťanství a intelektuálně na výši – takže teď v čase vánočním se zase bude hodně hrát v rádiích a umělci různé úrovně ji budou reprodukovat na vánočních koncertech.

Je škoda, že ta píseň zapadla do této šarže. Protože text písně není ani náhodou o Vánocích, je o něčem jiném, popisuje velký příběh. Je to příběh zároveň nadčasový a zároveň paradoxně pro nás tady v Česku letos tak moc aktuální. Protože je to příběh lásky. Sice lásky v nevhodný čas a na nevhodném místě, ale přesto velké lásky. Leonard Cohen se v této zřetelně autobiografické písni obrací k biblickému příběhu, tématu lásky krále Davida ke krásné Bethsabé. Lásky, kdy král, On, omámen krásou své vyvolené, byl ochoten obětovat cokoliv, udělat pro Ni cokoliv, aby Ji ochránil. Cokoliv, tedy i ohrozit svoji zemi, hodit přes palubu vztahy ke svým blízkým a věrným. Láska byla silnější. Cohen ještě k tomuto příběhu krále Davida přidává časový odstup, a tedy nutný smutek a hořkost po rozpadu nešťastné lásky, které On dal vše a Ona – Davidova i Cohenova Bethsabé – ho pak stejně opustila.