V nejbližších dnech zaplaví mediální prostor komentáře, jejichž poselství nelze jejich autorům mít za zlé. Jejich společným jmenovatelem bude odmítnutí rovnítka mezi terorismem a islámem. Budou se dovolávat příkladů islámských duchovních, kteří odsoudili teroristické útoky, budou zdůrazňovat, že ne každý muslim je terorista. Budou nabádat ke klidu a odsuzovat jednostranná řešení v podobě návrhů „populistických stran“, které se budou po pařížské tragédii cítit na koni.

Plně chápu, že je v moderní Evropě pro řadu lidí těžké smířit se s představou, že určitá skupina obyvatel by měla být terčem zvýšené bezpečnostní pozornosti kvůli extremistickým činům jednotlivců, nebo úzkých skupin. Stejně tak je pochopitelné, že je pro ně drásající pomyšlení na potápějící se lodě plné utečenců z Blízkého východu a jejich odmítání z obav před terorismem.