Ti, co stojí vně tyto organizace, nejspíše vnímají jen jeden z těchto dvou hlasů. A to díky tomu, že jen jeden z nich je neustále zván do médií a jen jednomu z nich je dáván mediální prostor. Takže lidé slyší všechny ty Halíky a považují tento hlas za dominantní a jediný názor církve a obce věřících.

Druhé straně prostor dán není. Jen občas je zveřejněn názor Dukův, jehož je přece jen těžké úplně ignorovat. Navíc Dominik Duka “kruhy“ zas tak moc neruší. Není sice tak jednostranný jako Halíci, ale vyjádřit se jasně, zdá se, odvahu nemá…

Profesoru Piťhovi není prostor dán žádný. Jeho statečný projev je šířen po internetu téměř jako pololegální samizdat. Jsem si jistý, že jeho kázání způsobilo těžkou hlavu mnoha katolickým “přizdikakačům“.

Tak tedy české křesťanstvo je rozděleno. Nejen jeho klérus, ale i věřící. V jakém poměru si ovšem netroufám odhadovat. Smutné je, že jeho české centrum – Brno, se zdá být prodchnuto tou Halíkovskou liberální formou. Alespoň soudě podle častých vyjádření moravských politiků blízkých Katolické církvi.

Dnes jsem se v tomto názoru zase utvrdil o trochu více, když jsem si v televizi pustil přenos z “Národního eucharistického kongresu“ konajícího se v Brně. Promluvila jakási komunální politička. Její jméno jsem nezachytil, nebo jsem ho zapomněl. Ta začala svůj projev připomenutím historické události, kdy se Brňané bránili “Švédským hordám“ (termín Švédské hordy několikrát zopakovala). Šlo tehdy o desetinásobnou přesilu. Brňané neměli jídlo, zbraně, ale měli silnou víru. A bránili se obležení tak dlouho, až Švédové odtáhli. Bylo to prý považováno za zázrak a já myslím, že celkem právem.