Nicolas Maduro Moros byl zvolen prezidentem Venezuely v r. 2013 a pak v r. 2018. Předtím byl viceprezidentem i ministrem zahraničí a v r. 2000 byl vzdor washingtonské nepřátelské kampani zvolen do venezuelského národního shromáždění. Ta kampaň, vybízející Venezuelany, aby na protest proti jeho současnému prezidenství vyšli do ulic a nabízející vedoucím důstojníkům venezuelské armády za zradu pohádkové částky, přetrvává dodneška. Ale tomu všemu navzdory Maduro podporu lidí neztrácí a též armáda mu dosud zůstává věrná.

Vše, čeho jsme dnes v souvislosti s Venezuelou svědky, není nic jiného, než výsledek lačnění amerických ropných společností po ziscích z venezuelské ropy. Bohatý proud těchto zisků, tekoucí dříve z venezuelských ropných polí do USA, přeťal už předcházející venezuelský prezident Chavez a nasměroval jej ke snížení chudoby a k boji proti negramotnosti ve vlastní zemi. Nu a Maduro v Chavezově národní politice pokračuje.

Opozice proti Madurovi uvnitř Venezuely vychází z elit, které se spolu s Washingtonem na ždímání venezuelského bohatství podílely. Tyto elity ve spojení s americkou CIA Chaveze na přechodnou dobu svrhly, ale venezuelský lid spolu s armádou zadrženého Chaveze osvobodily, takže ten se mohl svého úřadu znovu ujmout.

Washington má za sebou dlouhou řadu pokusů svrhávat reformistické vlády Latinské Ameriky. Protože reformátoři americkému vykořisťování zemí Latinské Ameriky překážejí, bývají za to svrháváni. Takže s výjimkou Venezuely, Kuby, Bolivie a Nikaraguy sestává dnes Latinská Amerika už jen ze států vazalských. Jen v posledních letech zlikvidoval Washington reformní vlády v Hondurasu, Argentině, Brazilii a do čela těchto zemí posadil gangstery.

Podle slov poradce americké Národní bezpečnosti a neokonzervativního válečného štváče Boltona budou vlády ve Venezuele, na Kubě a v Nicaragui svrženy. A na tyto tři země byly též v současnosti uvaleny hospodářské sankce.