V legislativním procesu (a „pro blbý“ už po tisící první vždycky opakuju, že legislativa = normotvorba - čili zde vytváření zákonů, takže zákonodárný proces, avšak nikoliv souhrn zákonů, za který to spousta hňupů ještě dodneška hloupě zaměňuje), takže v tom legislativním procesu novodobé historie tohoto státu ta sopka „zasypala sama sebe“ už několikrát. Schematicky příkladně to byly například takzvané ty „právnické dvouletky“ zhruba na začátku 50. let, potom v 1. polovině 60. let, a pak znovu zhruba asi po deseti letech. Ta naše „stará“ generace zkušených právníků to zná. No, a jestli to znají i ty mladší generace - těžko říct. Lze možná i důvodně předpokládat, že asi už ne. Alespoň podle toho, co vidím kolem sebe (a to nejen v právní praxi už po dobu těch předchozích tří desetiletí) řečeno s klasikem „je to běs, je to běs, je to běs“.

Po převratu 1989 všechny ty tři předchozí právnické dvouletky nahradila jedna velká „právnická třiceti-letka“ (a bohužel, zdá se, že zatím ještě neukončená). Někdy a spíš často lze s úspěchem pochybovat o pojmu „právnická“ - vzhledem k tomu, co z koho při tom leze. A tak jsem si (pro sebe za tím účelem) už před více, než čtvrt stoletím k přehlednější systemizaci vytvořil svůj pojem „právní kutilství“ - a světe div se - i ten pojem se časem ujal podobně, jako i řada jiných pojmů z mé terminologické kuchyně.