Pavel Foltán: Evrgrýn = Rada ČT zase jako zástupný problém

V masmediálním politickém tuzemácku je to už něco jako evrgrýn. A poslední dobou je mnohem zelenější, nežli henten oný greendebeel & spol. A ta místní „hentá oná“ politická (ekonomická, sociální, aj.) scéna má tolik (pro ní až fatálně neřešitelných) problémů, že opět musí „zahnout za roh“ nějakým tím co nejobecněji zástupným tématem, např. „naše-vaše“ ČT a ta její Rada, kde vždycky byla, je a bude každá rada drahá. A bude čím dál dražší – neboť právě tak to bylo už od počátku plánovitě nastaveno. Což dodnes funguje – a ti „nastavitelé“ to prachsprostě bezpracně těží (resp. ti jejich tehdejší pionýři a svazáci). Vím, o čem tu teď mluvím = už na začátku 90. let jsem i před tímhle konkrétně varoval (mimo mnohé jiné) – avšak jako bych po celou tu dobu mluvil do dubu. A taxi tu tedy mediálně-právně-politicky žijem. „Fujtajbl, velebnosti. A du blejt.“ (konec citace hlášky z filmu)

Jak známo z mariáše: „Když nevíš, tak si trumfni.“ Má to ale tři drobné předpoklady – musíš umět počítat, musíš umět logicky myslet, a musíš mít alespoň jeden trumf v ruce – jinak jdeš domů bez kalhot a bos (nikoli boss – a už vůbec ne Hugo Boss = oblékač mundůrník důstojnictva SS, Wehrmachtu, apod. jednotek oné tzv. Třetí Říše – a pro ty, kdo to neví – tak jedna poznámka – ty mundůry se šily v Brně na Oltecu = tam, co potom byl Kras národní podnik, a makaly tam polský holky, co přes den šily a večer měly „druhou šichtu“ tehdy v likusácích lokality Podlesí u Kuřimi, kde je dneska „milionářský baroko“ i pro elity, jako ta samozvaně „mladá a pohledná“. Inu, jak pravil vox populi – „ze by genitus loci“? Těžko říct. A jak prý pravila i ta učitelka: „Děti, ze by …“ tak trochu lebensborn? (Prej asi jo, ale tak trochu neofišl mimo ten jejich ordnung systém.)

A jak to souvisí s ČT a potažmo i s Radou ČT a potažmo i sevšímvšudy, co platíme a ne málo a někteří už celej život a furt nic? Inu, tak velmi stručně asi tak nějak: Někdo a kdo asi ? že jo tu vede už po čtyři desetiletí a čím dál tím víc tu zástupnou mediálně politickou válku – v tzv. „české kotlině“ je to nejsnazší přes tzv. média veřejné služby – velmi účelově a velmi špatně (až blbě idiotsky) zvané krycím jménem veřejnoprávní média = nejčastěji tedy „veřejnoprávní televize“ a má se tím jako že „myslet“ ona ČT. Nicméně tohle účelové „pomatení jazyků“ teď a tady není prioritou. Takže o tom až někdy potom. Dnes jděme rovně (bez těch byznys-politických okolků) in medias res:

Sněmovní poslanci mají pravděpodobně ve čtvrtek 23. dubna (asi odpoledne?) volit 6 členů Rady ČT z 18 navržených kandidátů, co prošli tzv. „mediálním výborem“ PSP – kdysi ta Rada ČT měla „jen“ 15 členů, ale během fialenkovy pavlády konkrétně od 1. října 2023 počet členů Rady ČT narostl z 15 na 18 členů – a ty „novice“ volí Senát – ten stejný Senát, co už od počátku své existence až doposud nemá s tou mediální problematikou žádnou relevantní zkušenost – natož takovou, aby ta jeho „mise“ byla ve prospěch věci (ergo zejména ku prospěchu občanů, voličů a daňových poplatníků České republiky). Není tajemstvím – a lid i národ si to ještě dobře pamatuje, že hentá oná pražská PravdoLásková Kavárna (PLK) už několikrát ad libitum využila / zneužila i ten Senát, atd. Ale o tu tzv. „senátní problematiku“ nám teď a tady primárně nejde. (Možná, že až někdy jindy.)

Teď jde o „dovolbu“ 6 členů Rady ČT z aktuálně navržených 18 kandidátů (volebním výborem), přičemž ta volba se možná uskuteční ve čtvrtek 23. dubna – jak se to ze sněmovních zdrojů proslýchá. Ale kdo zná dobře a dlouho z vlastní zkušenosti to, co se uvnitř i vně Sněmovny děje, ten ví, že může být a často i je ledacos (či všechno) úplně jinak. A zejména od roku 2021 do roku 2025 ergo během 9. volebního období PSP – což podle vox populi byla „doba fialového temna“. Dneska už je ta situace o něco lepší, ale ty zbytky těch fialových struktur se zuby nehty drží v zabetonovaných pozicích, co za fialenkovy vlády obsadily v komplet infrastruktuře státní moci a státní správy – regulaci mediálního prostoru nevyjímaje – zde tedy hlavně mediální rady, a to jak ty rady v médiích veřejné služby, tak i přímo v rámci státní struktury. Nyní jde aktuálně o Radu České televize. Respektive už akutně, protože ta volba už by měla proběhnout nejspíš ve čtvrtek 23. dubna, čili už za pár dní. A podle toho procesního klíče by poslanci měli volit 6 členů té rady z celkem 18 navržených kandidátů. Inu, …

Znovu lze podotknout, že kdo se v tom skutečně dobře vyzná, ten ví, že všechny ty volby do těch orgánů obvykle probíhají na základě předchozích dohod poslaneckých klubů ve Sněmovně, a ty dohody jsou (diplomaticky řečeno) pragmatické – vox populi je nezřídka označuje za tzv. „kuchhandly“ a nezřídka má pravdu. Čili – kdo tu vyloučí, že i v tomhle případě tomu nebude jinak? Logicky lze předpokládat, že už si to v té mediální kuchyni ty poslanecké kluby nějak upekly – a teď už se to jen procedurálně zarámuje k oficializaci pro tu veřejnost, co to všechno povinně platí. V rámci milostné předehry k tomu byly nedávno zveřejněny informace o nominaci těch 18 kandidátů, z nichž se bude volit těch 6 nově (a v některých případech i staronově) „vyvolených“. Tak nějak funguje ta politická technologie. POZOR – ani v tomhle případě nejsem její jakoukoliv součástí, čili nemám nejmenší zájem na ovlivnění té procedury – POHOV.

Malá osobní poznámka, že aby jako bylo jasno: Už od začátku 90tek, čili už asi tak 35 let jsem v tzv. „insajdu“ ČS a násl. CZ mediálního prostředí a jeho „nové scény“ v rámci tzv. „duálního systému“. A tak o tom hodně vím. Při vší skromnosti – řečeno s jednou hláškou z jednoho seriálu o národním obrození – jsem asi nejstarší v celé mediálně právní diecézi. (Přičemž s pokorou a úctou vzpomínám na ty skvělé kolegy, s nimiž jsme v těch 90kách na zelené louce začínali stavět onen duální systém a to nové mediální právo.) Proč to připomínám? Protože řečeno s hláškou z filmu „když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí“. Už i proto, že – řečeno s Karlem Krylem „ta mládež nová, mládež Gottwaldova“ – zde zejména v tom předchozím 9. volebním období PSP v rámci těch totál brutál buldozerních tlaků v legislativě napáchala velice mnoho škod – hentá oná fialová ODS a spol. A po hlubokých a náročných analýzách se teprve ukáže, jak (přibližně a podobně asi tak) dlouho nám tu bude trvat náprava. Ale to už je pro jiné odborníky a orgány (kontrolní, trestní a další). Ale zpět k Radě ČT a především teď k té volbě oněch (tolik propíraných) šesti členů do jejích řad:

Sněmovna prostřednictvím příslušného výboru zveřejnila seznam 16 kandidátů, co byli připuštěni k volbě ve sněmovním plénu, což by mělo být ve čtvrtek 23. dubna (asi odpoledne). I při vědomí toho, že ty volební karty už jsou rozdány asi tak nějak podle těch předchozích dohod poslaneckých klubů tzv. „napříč politickým spektrem“ (ergo asi tak, jako vždycky) a jde pravděpodobně o záležitost už předem rozhodnutou, tak v zájmu rozšíření obzorů veřejnosti bych nyní rád věnoval něco málo času i osobních zkušeností z mého života (řečeno s klasikem). A to směrem k mini výběru z těch 18 kandidátů, z nichž budou za pár dní volit sněmovní poslanci těch 6 členů Rady ČT – takže:

Kdybych neměl tolik osobních zkušeností s mediálním a politickým prostředím (vč. i „krajiny za zrcadlem“) za to více, než půlstoletí, vč. těch zhruba 36 let po tom 1989 převratu (krycí jméno „sametová revoluce“ – hahaha – směje se nejen vox populi), asi bych se i coby běžný občan, volič a daňový poplatník ergo konzument mediální šlichty z mediálně tovární produkce kavek z Kavek právě teď a tady přinejmenším dost podivil, nad některými jmény z těch 18 před-vyvolených. Přičemž ale já, coby zkušený insider a dlouholetý profík v branži jsem poněkud konsternován tímtéž – a to tak, že docela dost. A to zaprvé z té zjevně zcela negativní části oněch vybraných k té volbě – uvedu pouze jednoho, co stojí za tu pozornost všemu slušnému lidu: Je to lidovec (jak jinak) Daniel Herman funkcionář z povolání – zde k nástupu do nové politické trafiky za naše peníze. Jak jinak, že?! Ta jeho nová politická trafika teď a tady má hned několik podob. Jeho rodná strana KDU-ČSL už reálně tuší, že se po příštích volbách do Sněmovny už nedostane, takže musí zasít svá dračí vejce kam to jen půjde – do všech sfér byrokratických, správních, veřejných a dalších struktur. Aby tam šířila to jejich „černokněžnictví“ (citace termínu z vox populi). A v případě právě toho Hermana jim o to jde dvojnásob. Jednak už v minulosti (dokonce i coby tehdejší ministr kultury – sic!) jezdil do Mnichova na srazy landsmanšaftu políbit Posseltovi prsten (rádoby jménem oficiální kultury České republiky – sic!) a jednak aktuálně i proto, že ten Herman je osobně jedním z těch „šestatřiceti Pragováků“ (citace Petra Žantovského z jednoho jeho článku), co podepsali ten zvací dopis Posseltovi, aby v Brně udělal ten sjezd toho jeho landsmanšaftu. A právě tohle se právě teď hodí jak fialenkově opozici, tak landsmanšaftu, tak lidovcům & spojeným protektorářům všech zemí. A hodí se jim to primárně i k propagaci a propagandě sjezdu landamanšaftu v Brně ke konci května – ergo první sjezd landsmanšaftu v ČR a nota bene v Brně a nota bene za letité (vč. aktuální resp. i akutní) součinnosti papalášů z KDU-ČSL & spol. A jakoby z udělání právě touhle dobou v souběhu s řadou jakoby náhodných událostí – tuzemská opoziční snaha diskreditovat tzv. “Benešovy dekrety“, aktuálně Magyárův útok na totéž jakoby „slovenskou cestou“, čerstvý nález postrychetského ÚS v cause sudeťáka Walderode, agitka „Modrá krev“ právě běžící na ČT2 velice okatě nahrávající tématu obejítí „Benešových dekretů“ v případě těch rodin, co jim podle dekretů prezidenta republiky v souladu s dohodami vítězných spojenců (ad Jalta, Postupim, atd.) jejich majetky v ČSR musely být zkonfiskovány, a dále pak např. i aktualizace snah o medializaci lichtenštejnských tzv. „nároků“ (rovněž byly v režimu dekretů – i zde v důsledku kolaborace s hitlerovským nacismem), atd. Čili je toho dost. A kdo z poslanců se účastnil těch politických dohod ve Sněmovně a okolí, jejichž výsledkem je (byť i jenom pouhá) nominace Hermana k užší volbě do Rady ČT – a nota bene, kdo z poslanců ho do té rady zvolí, ten zatíží své svědomí hříchem antivlastenectví a porušení slibu poslance, a to šmahem „z jedný vody načisto“. A to nejen z hlediska vyššího principu mravního. A takových hříšníků v té PSP asi už ve čtvrtek bude hned několik desítek (alespoň tedy to nutné kvorum) – vyjma poslanců KDU-ČSL jsoucích „aus obligo“ už jen z politické příslušnosti, jelikož oni „jednostejně v prachu lehnou…“ Nicméně – jak už prosáklo z hlubin kuloárů – tak i pro ty ostatní „nekatolíky“ se údajně rýsuje jakási elegantní varianta brod, takže nač stahovat ony příslovečné kalhoty, když na obzoru je volba tří členů Rady ČT v kompetenci Senátu a tam by to ten Herman údajně měl mít na jistotu, takže se to asi takticky odloží.

Z té prostřední části jakoby ambivalentní („někdy pomáhají, někdy škodí“ – řečeno s klasikem) lze uvést za všechny jeden příklad = Jiří Šlégr zvaný „Guma“ už kdysi v Naganu legendárním Jardou Jágrem a spol. Ten sportovní bossing a hlavně ten určující byznys globál sázkařů to vždycky snadno zařídí tak, aby v politice měl ty své správné lidi. A momentálně je to Šlégr a z hokejistů tam byl před pár lety i Králík, ale tak nějak se cosi prolátlo, a tak musel z kola ven, v Radě ČT kdysi spolehlivě sloužila např. Fibi, a její ex-kolega v radě (a ex-kytarista z kapely Žentour) by mohl vyprávět – a nejen já taky, když jednou na zasedání jedné sekce ve Sněmovně jsme byli nechtě svědky málem „vrhu koulí“ po nebohém Prokešovi – nicméně nejsme tady bulvár, že jo. Tak ještě snad připomenout Doktora veslaře, co taky ten sport jistil v té radě.

Z té jasně pozitivní části nominantů je poslední dobou zajímavých hned několik jmen:

1. Petr Jahn je seriózní profík s praxí šéfa zpravodajství, publicistiky a sportu v ČT – takže s přihlédnutím ke slušnosti a nebojácnosti lze položit otázku, že co už by ti poslanci chtěli víc ke zvolení odborníka takových kvalit a parametrů. Jenomže právě takové přednosti jsou pro některé nad-politiky důvodem pro palec dolů. Nicméně lid a Bůh to vidí (a všeho do času – i pro ty rádoby polobohy v henté oné nad-politice).

2. Pavel Šafařík má letitou zkušenost se zastupováním zájmů veřejnosti v médiích veřejné služby – osobně ho znám ještě z doby, kdy působil v Radě Českého rozhlasu a já byl tehdy místopředsedou RRTV (ústřední státní orgán v oblasti regulace médií). Šafařík se nebojí ani nálepky „obstrukce“ od různých kavárníků PravdaLásky & spol., což jasně a nekompromisně prokázal nedávno v triumvirátu s Matochou a Veselým.

3. Luboš Veselý je tak trochu něco jako můj „učedník“ – znám ho (i jeho rodinu) velmi dlouho, už někdy z 80. let, kdy Luboš vyrůstal a bydlel u rodičů v Tišnově, kde jsem coby profi písničkář tehdy často hrával a Luboš pak jako učeň jezdil na moje koncerty nejen do Brna, ale i dál (např. Kutná Hora, Humpolec, aj.) – až mu to někteří tehdejší písničkáři kdožvíproč podivně až nátlakově rozmlouvali. Hned po převratu 1989 jsem zakládal (tzv. „na klíč“) rodinnou firmu Lubošově otci a zároveň jsem založil a rozjel i Lubošovu firmičku a naučil jsem ho základy podnikání. Tou dobou jsem v Tišnově produkoval i 2 ročníky velkých letních festivalů („Folkfórum“ a „Folkové referendum“), co ale někomu v místě vadily, a tak tam s nimi někdo „zatočil po bolševicku“. Ale i tak se mi v červnu 1993 podařilo přivézt Tišnovákům na koncert i Karla Kryla, se kterým jsem tehdy řadu let spolupracoval. Jinak by Karel Kryl osobně v Tišnově nikdy nehrál. Bohužel krátce poté Luboš podlehl negativním vlivům zlých lidí a několik let bloudil – ale jak se říká „to se stává i v lepších rodinách“. Silnější jedinci mají šanci to ustát a najít cestu ven. Sice to konkrétně nijak nesleduju, ale s jistým nadhledem bych mohl říct, že Lubošovi se to už asi povedlo. Domnívám se, že Luboš by v Radě ČT měl být i nadále. A objektivně řečeno – kdybych byl tím volitelem, tak můj hlas by dostal. I přes to, že mě v minulosti hodně podrazil. Ale to se mladým ambicím někdy stává.

Jenže teď a tady se bavíme o schopnosti být vskutku dobrým členem Rady ČT – aby bylo jasno. Tady osobní věci pro mě nejsou relevantní. Jsem starej zkušenej profík.

4. Standa Berkovec je už dlouho (a stále) největší akvizice pro mediální politiku vč. ambicí na členství v Radě ČT, co hnutí ANO má – jen si toho to vedení hnutí jaksi včas nebylo vědomo a „Standovce“ ke své škodě vytěsnilo nejdřív z vedení toho tzv. mediálního výboru PSP a pak i ze Sněmovny an sich coby poslance. Kdo právě tuhle blbost zosnoval, „vymyslel“ a spáchal, ten by měl obratem vyfásnout nepodmíněně doživotní trest výkonu veřejně prospěšných prací (nejlíp sběru psích hovínek) v místě svého bydliště. Ostatně – tahle metoda je můj inspirační vzkaz (k novelizaci trestního práva) pro ministra Jeronýma Tejce a jeho náměstka Zdeňka Koudelku, což jsou dva skvělí odborníci a tenhle „tandem snů“ jsem si v duchu představoval hned po sečtení volebních výsledků. Nicméně – zpět k problematice volby do Rady ČT a konkrétně ke jménu Stanislav Berkovec – přál bych nejen vedení klubu ANO (i vedení partaje), aby Berkovce nejen dali do Rady ČT, ale aby ho nominovali zpět do Sněmovny hned v příštích volbách. Špatná partajní kádrová politika se nevyplácí. Před tímhle jsem varoval už v půlce dubna 2003 klub ČSSD – tehdy nejsilnější strany ve sněmovně (seděli tam v č. 204, co sedí ANO teď) a ta moje tehdejší „věštba“ se pak do puntíku vyplnila včetně tajmingu. Dneska už ta ČSSD ve Sněmovně není už několik let – jak to tam tehdy bylo předpovězeno. A pro dnešní ANO je to něco jako memento. A opět řečeno s Karlem Krylem „je to jejich pivo“. Ta skutečně dobrá kádrová politika je kus kumštu – a nota bene v politice. To je alfa a omega všeho.

Závěr? Rada ČT a nota bene dovolba části jejích členů rozhodně není to hlavní, co z problematiky kolem ČT (a nejen její rady) před Sněmovnou a před vládou v jejích agendách nastává. Ta dovolba části členů Rady ČT jen periodicky vyplynula z toho procedurálního kalendáře. Obecně vzato je to jen procesní rutina. Podstata věci je právě v té kvalitě té kádrové politiky (nynějším slovníkem řečeno „lidské zdroje“ – ale pořád je to jen ta stará kádrová politika). A jak ta kádrová politika tady už léta letoucí vypadá „čím dál, tím líp a čím blíž, tím hůř“ – inu, většina partají to zaspala hned na startu a pak už to bylo jen honění bychů. Proto jsou ty partaje v krizi. I s většinou těch jejich agend. Včetně agend mediálních – a tedy včetně agend i obsazení mediálních rad nejen v médiích veřejné služby. A pointa? Co když právě v těch médiích veřejné služby právě nejvíc vadí ta veřejná služba = to že mají povinnost tu veřejnou službu řádně dělat a beze zbytku poskytovat? Kapišto? A možná právě proto právě tahle komunita („sama pro sebe“) sama pro sebe vygenerovala & mediálně roztroubila do CZ mediálního světa onen lži-pojem „veřejnoprávní“ médium (veřejnoprávní televize, veřejnoprávní rozhlas, atd.) – aby to jakože pro ty platiče poplatků a pro ty politiky, (co jim to zbaštili i s navijákem) a i pro to okolí vůkol – aby to vypadalo jakože je to „právní“, jako že je to „podle práva“ a jako že je to „v souladu s právem“ a tak všelijak podobně. Jenže ono to ve skutečnosti tak není. Je to jen cosi jako zmatení pojmů ke zmatení jazyků – asi jako při stavbě té Babylonské věže. Tak si schválně zkuste líp všímat, kolik lidí (včetně mluvících hlav v médiích, kolik odborníků, kolik politiků, atd.) už se nakazilo tím virem „veřejnoprávních médií“ (dokonce i někteří právníci – ačkoli pojem „veřejnoprávní médium“ žádný zákon v CZ jurisdikci vůbec neznal a nezná). Krom toho vláda i parlamentní legislativa (tj. normotvorba, zákonodárný proces – tj. poznámka pro ty, co si ještě stále pletou pojem legislativa s pojmem sbírka zákonů – i tací experti tu stále ještě jsou a řádí i v médiích) takže krom toho má ta vláda plus ty parlamentní složky co dělat jak v oblasti priorit médií veřejné služby, tak i jinde. Po té fialenkově vládě diletantismu non plus ultra je tady hafo práce „jak na kostele“. Jen to chce vytřít zrak pozlátkářům a nekompromisně a striktně jet přesně podle fárplánu těch předvolebních slibů (právně je to asi jako veřejný příslib) a podle programového prohlášení vlády.