Je patrné, že „Pax Americana“ čili globální „vedoucí úloha“ Spojených států amerických patří minulosti. Trvala desítky let, minimálně od konce studené války a přinesla USA hodně hmotného i nehmotného prospěchu. Jenže všechno (snad kromě vesmíru) má svůj konec, a to v dynamickém prostředí soudobých mezinárodních vztahů platí dvojnásob. V takovém kosmu moc prostoru pro vakuum není, a když už se objeví, okamžitě se o něj všelijak, ale každopádně tvrdě zápolí.

Výbojné kroky administrativy ztělesňované Georgem W. Bushem, jíž se tragické 11. září 2001 kromobyčejně hodilo, bylo de facto snahou unipolární etapu prodloužit „vojnou s terorismem“. Výsledek byl ponejvíce opačný. Rozličným porušováním mezinárodního práva i strategickými neúspěchy si Spojené státy postupně podkopaly draze vydobyté postavení.

Nynější oficiální parole Bílého domu zní „America First“. Naznačuje pošilhávání po ideálech amerického izolacionismu a vedení klasických obchodních válek. Neortodoxní Trumpova politika již narušila mnoho stereotypů. Zasáhla vnitroamerický život, vztah k Mexiku, Evropské unii, Ruské federaci nebo Dálnému východu. Nejinak je tomu také s východem zvaným Blízký, jehož podstatná část zůstává destabilizována na základě arabského jara či chybami naplněné okupace Iráku. Obojího se někteří (pro)západní aktéři pokusili využít k oslabení expanze šíitského Íránu. A výsledek? Zájmy antiamerického či protiizraelského Teheránu se během nekonečných let neklidu významně rozšířily jak v „Meziříčí“, tak v Sýrii. Do těsné blízkosti pořád nervóznějšího Izraele…