Zásadně nesouhlasíme se záměrem výstavby na loukách na Zhůří u Rejštejna, v současnosti prezentovaným plány developera Romana Kreuzigera. Rovněž požadujeme, aby i do budoucna bylo celé toto území nezastavitelné.

K jihu obrácená planina Zhůří pod Huťskou horou, ležící v srdci Národního parku Šumava má složitou a také pohnutou historii. Byla zde zhruba od roku 1785 sudetská vesnice, kterou museli její obyvatelé po 2. světové válce opustit. Po vzniku vojenského prostoru postupně vyklizené domy zanikly a armáda zde vybudovala základnu vrtulníkové letky s kasárnami. Vojenské působení skončilo v roce 1990 a od r. 1991 se území stalo součástí Národního parku, po jehož rozhodnutí byly téměř všechny vojenské objekty včetně infrastruktury v r. 2009 asanovány (90% dotace EU, zbytek náš stát). Odstranění podobných pozůstatků armády proběhlo i na jiných místech parku. To byly významné kroky, které vyšly vstříc zdejší přírodě.

Po německých usedlících zde zůstalo v nadmořské výšce kolem 1150m zhruba 70 hektarů trojštětových a bohatých smilkových lučin, vřesovišť a mokřadů, které jsou ojedinělé nejen na Šumavě, podobné lze najít už jen v krkonošských Rýchorách. Protože zde rostou silně ohrožené rostlinné druhy, např. orchidej vemeníček zelený, běloprstka bělavá, jsou chráněny evropskou Naturou 2000. Ukazují se tu i rys ostrovid, jeřábek lesní...

Důvody, proč nechceme připustit jakékoliv zastavování tohoto překrásného, opuštěného koutu Šumavy:

1) Realizace projektu poškodí drsně jak zdejší přírodní poměry, kvůli kterým byl zřízen Národní park Šumava, tak i zcela zásadně krajinný ráz místa, který vnímají především turisté. Zmizí nerušené výhledy na hraniční hřeben Šumavy od Velkého Javoru až po oba Roklany.