Již před zasedáním přitom Rusko a Saúdská Arábie avizovaly, že hodlají prosazovat prodloužení dohody na omezení těžby ropy o dalších 9 měsíců. Tím do značné míry ukotvily tržní očekávání a poslaly cenu ropy výše ještě před tím, než rozhodnutí zaznělo oficiálně. Ještě větší očekávání však patrně vzbudily zmínky o možnosti delší dohody, případně o tom, že by produkci ropy mohlo omezit více zemí. Finální dohoda o “pouhém” omezení produkce ropy na dalších devět měsíců tak nakonec trhy - soudě dle reakce - asi zklamala.
Hlavním cílem tradičních producentů každopádně zůstává podpora cen ropy. Té chtějí dosáhnout tak, že omezením produkce překlopí globální trh do deficitu, čímž bude docházet k odbourávání zásob ropy nahromaděných v minulých dvou letech. Měřítkem úspěchu této strategie je pro OPEC pokles zásob ropy (a produktů) na úroveň pětiletého průměru, v současnosti cca o 300 miliónů barelů. Ruku v ruce s ním by přitom měl jít právě i tlak na růst cen ropy. Pokud by v následujících třech kvartálech OPEC a spol. těžil zhruba podobné množství ropy jako v první polovině letošního roku, tak by se trh opravdu měl překlopit do významného deficitu (asi 0,9 miliónu barelů denně (mb/d) na základě v současnosti dostupných dat).
Viditelné negativní riziko dané strategie však představuje zejména reakce ostatních producentů ropy mimo dohodu v čele s těžaři tzv. “břidlicové ropy” v USA. Právě jejich silná odezva v podobě razantního růstu produkce v posledních měsících byla jedním z hlavních důvodů, proč se omezení produkce OPECem a spol. doposud na zásobách ropy výrazněji neprojevilo.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV