Státní archiv uspořádal pozoruhodnou výstavu, na níž byly prezentovány atraktivní originály souboru listin sicilské buly, byla vydána pamětní mince a médii se prohnala smršť protikladných komentářů odborníků i „odborníků“. Zůstal dobrý pocit, že výročí nebylo opomenuto, zároveň však totální zmatek v otázce, co že to vlastně ta Zlatá bula ve skutečnosti je a má-li pro naši historii, a tím spíše pro nás, lidi třeskutě dnešní, vůbec nějaký význam.

Připomeňme si krátce, co o bule víme: Je to soubor tří historických listin sepsaných dne 26. září 1212 v Basileji, jejichž vydavatelem je římský (a sicilský) král Fridrich II. Štaufský, pretendent císařské koruny.[1]Jejich souhrnný název vychází z faktu, že listiny jsou opatřeny velkou zlatou pečetí (bulou) sicilského krále, kterou Fridrich použil, protože v době jejich vydání ještě nedisponoval typářem krále římského. Obsahem uvedené trojice dokumentů jsou různá privilegia, jimiž chtěl odměnit (a dále si zajistit) podporu českého panovníka Přemysla Otakara I.[2]

Nejvýznamnější z nich potvrzuje právo českých vládců na dědičný královský titul, taxativně vyjmenovává jejich nečetné závazky vůči císařům, spočívající v účasti na některých říšských sněmech, a také přiznává české šlechtě právo panovníka si z řad členů domácí dynastie volit.[3]Zbývajícími dvěma listinami, z nichž jedna je opět adresována českému králi a druhá jeho bratru, moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi, jsou pak uděleny zmíněným Přemyslovcům některé statky na území Svaté říše římské.[4][5]

Krátce řečeno, Zlatá bula sicilská respektuje a akceptuje české státoprávní tradice první třetiny třináctého století a vymezuje vztah tehdejšího českého státu k Říši a císařské autoritě.

Vzdor tomuto interesantnímu obsahu a reprezentativní formě památky se její hodnocení soudobými historiky značně liší. U příležitosti letošního jubilea byla veřejnost skrze média seznámena s přístupem trojího typu, který fakticky odráží diskuse aktuálně probíhající na odborném fóru: Předně to byly výklady historiků „ s prstem na tepu doby“, kteří se ofenzivně soustředili na zpochybňování významu Zlaté buly[6](v čemž byli následováni novináři takřka instinktivně vycítivšími, že památka nebezpečně zavání křesťanskou minulostí a vlastenectvím).