Publikační nástroje a platformy chápou jako příležitost vést válku o zájmy své a svých pánů. Stáda nevzdělaných vychytralců ze sebe s úlisným šklebem nechávají dělat užitečné idioty ochotné zradit kohokoli pro cokoli, co vyhoví jejich hamižnosti. Páchnoucí rosol, do něhož se stavili politici s politickými novináři, je dávnou realitou našeho veřejného přebývání. Málokdy však máme příležitost přistihnout tyto krupiéry při podvodné akci, jako tomu bylo při zveřejnění duchaplné konverzace novináře s vicepremiérem. Přičinlivost pánů z MF DNES nabídla doušek špinavé vody, vody, jež nestihla doputovat do editorské čističky, která by na veřejnost vypustila křišťálovou pravdu o praktikách majitelových konkurentů u moci. Jestliže v někom dosud jen klíčily pochybnosti o důvěryhodnosti mainstreamových médií v rukou oligarchů, nyní se musí cítit potrestán za svou malou dovtipnost. Situace je ještě horší, než jsme tušili.
Propletence zájmů a vzájemných protislužeb existují mezi politiky a médii ve všech zemích, ale bohužel jen v některých mají povahu chrapounské vulgarity. Úzkost nahánějící absence jakékoli kulturní úrovně, náznaku elegance, respektu ke spoluobčanům by se měly stát aspoň na chvíli ozdravným šokem. Nezapomeňte, že tito lidé nejenže nemají morálku, oni nemají ani slušnost. Jejich výroky jsou zbraně hromadného ničení. Jediný odvetný úder, který máme k dispozici, je pohrdání.
Máme před sebou pustošivý obraz české politické scény. Propadá-li u nás někdy někdo bezradnosti z toho, že je příslušníkem trpasličího národa, mohla by mu zvednout náladu skutečnost, že nás zdobí gigantický smysl pro malichernost. Ladislav Stroupežnický stvořil archetypy furiantů a zdá se mi, že se ve čtvrtek na Hradě musel bavit. Nezněl tam jeho hlasitý smích? Sice ještě nevíme, kdo tuhle rundu zaplatí, ale to nevadí, hlavně že se pereme. Obhroublá ješitnost vesnických návsí a tancovaček je přece páteřní pružinou české lidovosti, přívětivost Ladových hospodských rvaček se nám líbí. Tak nějak to chlapské kočkování k nám patří. Ale nechtěli jsme kdysi zpátky do Evropy? Copak nemáme ještě pořád sílu přestat být oním národem kočích a děveček, jak nás viděli Němci a Rakušané? Jak dlouho budou naši společnost dusit myšlenkové horizonty jepic?
Pustošivé jsou tyto obrazy proto, že na nás doléhají, aniž si to přejeme. Dnešní člověk, pokud neodejde do přísné poustevnické klauzury hlubokých lesů, je od ranního probuzení vystaven náletům nízko letících zpráv a nestačí uhýbat. Musel by si zalít uši voskem a zakázat příbuzným i kolegům v práci mluvit. Zákeřné cáry neblahých novinek mu vstoupí do života jako vzduch, který dýchá. Toxické látky mu pronikají do myšlenkového oběhu, i když se jim brání, možná o to víc. Přesto se vyplatí starat se o imunitu. Posiluje ji odvaha k samostatnému myšlení. Oslabuje ji popásání ve stádu.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
