S překvapením jsem zjistil, co mi uniklo v dnešní mediální smršti kolem EET nebo kolem práva občanů zastřelit teroristu. Mohutná postava ministra vnitra by mi málem překryla postavičku jednoho německého augustiniánského mnicha. Dokonce i na Googlu se Martin Luther skrývá na druhém místě za televizním seriálem BBC Luther, který není o církevním reformátorovi Martinovi, nýbrž o mnohem slavnějším komisaři Johnovi.

Zkrátka a dobře jde o to, že v říjnu uplyne půl tisíciletí, co ve Vitemberku zveřejnil Martin Luther svých 95 tezí jako podklad pro univerzitní disputaci o stavu soudobé církve. Vyvolal tím vlastně nezáměrně bouři v hlavách současníků a bez reformátorského projektu založil nakonec novou církev. Když mu vytýkali, že se inspiroval Husovým a Viklefovým kacířstvím, musel si kajícně přiznat, že je neznal, a svou díru ve vzdělání si doplnil a rád dal odpůrcům za pravdu. Hus i Luther pilně psali, a přesto byl dosah jejich myšlení rozdílný. Bylo to způsobeno jednak jazykem, který používali, Hus se pohyboval mezi latinou a češtinou, Luther oslovil věřící srozumitelnou němčinou. Jednak se výrazně proměnila dobová mediální scéna. Luteráni měli k dispozici knihtisk, takže se historicky bezprecedentně ukázalo, jakou sílu má tištěné slovo. Současně se však bohužel potvrdilo, že sebeušlechtilejší myšlenky, stanou-li se dogmatem, mají za následek tisíce mrtvých na popravištích a bitevních polích.