Zeman vyvolal značnou nevoli u té části novinářů, kteří se nezabývají hledáním faktů, nýbrž jen meldováním pouček odezíraných z jim sympatických nebo je platících politiků.
Jsou však i výjimky. Počátkem tohoto týdne se známý novinář Josef Klíma ve svém pořadu Záhady na televizi Seznam.cz zabýval kauzou, kterou jsme na našich stránkách už dříve také připomněli. Otevřel dávné trauma tří zmizelých Čechů, kteří kdesi v horách Albánie v průběhu balkánské války přišli o život, nejspíše rukou vrahů obchodujících s lidskými orgány. Na toto téma vyšla v říjnu tohoto roku kniha Josefa Habase Urbana Návrat do Valbone, kterou vydalo nakladatelství Jany Vávrové The Dog Trail. Dávný případ ztracených studentů byl do té doby znám pouze ze zpravodajství.
Proč se Urban, zabývající se až na výjimky zpravidla závažnými společenskými tématy, zaměřil na dávno diskutovanou kauzu? Po dočtení knihy, která se řadí mezi thrillery, můžete začít pátrat po tom, jak se to všechno odehrálo ve skutečnosti. Začnete-li hledat na internetu, snadno zjistíte, že kauza je stále živá. Dokonce postavy prezentované v románu, který má v závěru krátké upozornění, že podobnost s konkrétními lidmi je čistě náhodná, skutečně existují. Ovšem jen jména tří ztracených studentů byla uvedena v textu v plném znění. U ostatních aktérů se můžete jen domnívat. Kdo zná alespoň nepatrně historii nedávných válek na Balkánu, jistě mu neujde postava Hasana Tahiriho.
Znalce by mohly upoutat počáteční iniciály H. T. Jsou totožné se jménem současného prezidenta Kosovské republiky Hashima Thaçi. Podle informací na wikipedii můžete číst, že právě on byl předákem UCK, jenž se angažoval v tzv. „organ trafficking“ (obchodování s orgány).“ Mimochodem o tom v minulosti psali mnozí zahraniční, ale i někteří naši novináři.
O podezření, že se mezi zajatci, které albánská osvobozenecká armáda převáděla přes hory z Kosova do Albánie, dostali i tři Češi, se psalo již v roce 2009. Následně byli v Albánii těmto nešťastníků, především Srbům, odebírány orgány. Urban v románu popisuje, jak se mezi tyto zajatce dostali i naši studenti.
Podstatou celé kauzy, jež hýbala před časem světovými médii, byl tzv. “organ trafficking“. Nejznámějším místem, kde příslušníci UCK prováděli do té doby nevídané věci, byl neslavně proslulý Yellow House. Pokud se chcete dozvědět víc, napište do vyhledávače – Yellow House, Albania.
Při bližším zkoumání Urbanova textu, v konfrontaci s dostupnými informacemi, možná dospějete k názoru, že se snad ani nejedná o beletriii, ale komponenty příběhu s reálnou podstatou. Autorův sugestivní styl a propojení faktografie jsou sice trochu problematické, neboť nelze rozeznat literární licenci od reality, ale možná právě to přidává románu na síle. Urban mimochodem uvádí, že poměr reality a licence je 70:30 %.
Objektivně vyprávěné kapitoly, napsané takřka autobiografickým stylem, svědčí o tom, že autor nebyl v této kauze “pouhým“ spisovatelem, jistě to souvisí i s jeho cestami do horské pohraniční oblasti. Kdo je Jana, jíž autor děkuje v úvodu knihy, se můžeme jen domnívat. Lenka Tučková, která zmizela před lety s bratrskou dvojicí Janem a Michalem Pavelkovými, má ve skutečnosti jen bratra Petra. Je možné, že autor patrně zvolil sestru z literárních důvodů.
Velmi neobvyklý koncept vyprávění, kdy se objektivní události, jež se váží na pátrání Jany a Josefa, odvíjí před očima v minulém čase. Tyto kapitoly se střídají se samostatným líčením osudu Zorana Vojiče v přítomnosti. I on, stejně jako česká dvojice, hledá v albánských horách svého příbuzného – syna Vladimíra. V principu ale nejde jen o střídání časů, ale, a to je mnohem zajímavější, úhlů pohledu. Jistě ne náhodou se obě tyto projekce střetnou v jediné kapitole, tedy v boudě zvané Valbone. Právě to je klíčové místo v osnově celého děje.
Na otázku, zdali Valbone skutečně existovala, naleznete rovněž odpověď na internetu. Táborů, kam albánská osvobozenecká armáda přiváděla zajatce, bylo více. Mezi nejznámější patřil například Cahan nebo již zmiňovaný Yellow House. Všechny trasy směřovaly z Kosova přes Prokletije jihozápadním směrem do Burrelu, Rripe a dalších míst. Jedna ze stezek podle mapy vedla kolem Valbone, což je osada v pohoří Prokletije.
O tom, že mezi oběťmi byli tři studenti z Čech, informoval již v roce 2009 srbský válečný prokurátor. V témže roce se nechal vyfotit náš ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg s hlavním předákem UCK a dle wikipedie hlavním organizátorem obchodování s lidskými orgány, Hashimem Thaçi, nyní prezidentem Kosovské republiky. Představte si, kdyby se náš dnešní prezident Miloš Zeman, tedy kdyby to bylo možné, nechal vyfotit s Adolfem Hitlerem. Je to absurdní, ale asi by se o tom dost psalo. Můžete hádat, v jakém duchu.
Celá událost by se dala jistě parafrázovat tak, že pan ministr zahraničních věcí podal ruku muži, který má na rukou krev českých studentů. Spíše ale o parafrázi nepůjde. Jistě ne náhodou jeho resort několikrát zdůrazňoval, že studenti spadli do propasti, ztratili se v nepřehledné krajině apod. Tuto teorii ale Urban logicky vyvrátil v několika rozhovorech.
Vraťme se ale zpět k literatuře. Stylem provedení je román nebojácnou připomínkou obrovské lidské tragédie. Zvolený žánr, tedy thriller, je slušivý, sedí i neexaktní kresby Jany Kaufmannové, podtrhují děj bez toho, aniž by odváděly čtenářovu pozornost na vedlejší kolej.
Na nezaujatého čtenáře kniha jistě velmi zapůsobí. Autor předem připraveným stylem odvyprávěl neslýchanou věc s ohromujícími souvislostmi. Česká veřejnost, a nejen ta literární, by je měla znát. Spisovatelé totiž mají otevírat čtenářům skrze příběhy, co všechno se kolem nás děje. Urbanův Návrat do Valbone toto splňuje na 100 %.
Více informací naleznete ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
