Respekt k práskačům

V Respektu proto, neboť dlouhodobě a s neskrývaným zaujetím jeho redaktoři – Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný – vystupovali a vystupují proti někdejšímu vedení VSZ v čele s Vlastimilem Rampulou a Liborem Grygárkem, přičemž své klíčové kritické články postavili na nelegálních únicích ze spisů, které byly namířeny právě proti bývalému vedení VSZ.

Fakt, že pak právě tyto články v Respektu posloužily následně nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi jako hlavní argumenty pro odvolání Rampuly z funkce, není vůbec náhodný. Důvodně podezřelého minimálně z jednoho z těchto úniků – státního zástupce VSZ Petera Pješčaka – nejprve podržel ministr spravedlnosti Pospíšil, když nevyhověl Rampulovu návrhu na jeho dočasné zbavení funkce poté, co na něj Rampula podal kárnou žalobu.

Po nástupu Stanislava Mečla byl pak Pješčak navrácen nejen do své funkce, ale co více, byl pověřen kontrolou práce svého někdejšího nadřízeného a kárného žalobce Rampuly. Každý nezávislý novinář by tyto v pravdě bolševické manýry musel odsoudit, ať již se páchají na komkoli a kdekoliv. Bohužel, právě tato nezávislost a nezaujatost dvojici Spurný-Kundra v tématech, která se týkají státního zastupitelství, chybí. A to mj. proto, neboť svým přístupem ke zdrojům a akceptací nelegálních úniků se z novinářů, kteří děj popisují, stali sami aktéry dějů, do nichž zasahovali a nadále aktivně a dějotvorně zasahují.

A to ponechme stranou podezření, že pověřením Pješčaka kontrolou práce Rampuly a nyní i městských státních zástupců v politicky a tedy i mediálně výbušných kauzách, byli možná „odměněni“ i tito novináři, neboť není vyloučeno, že bude docházet i k dalším – exkluzivním – únikům do médií…

Kroupova pomsta neposlušným policistům

V případě MF Dnes jsem obranu „nových pořádků“ ve státním zastupitelství v čele se Zemanem a Mečlem očekával proto, neboť i zde je – vedle silné pozitivní vazby jednoho redaktora na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila – hnacím motorem kauza úniku informací, a to v případě protokolu o výslechu svědka Szücse v kauze nákupu transportérů Pandur, v níž hraje opět aktivní roli novinář, v tomto případě Janek Kroupa.

Právě únik tohoto protokolu rozpoutal jeden z nejhorších a nejméně důstojných střetů uvnitř státního zastupitelství a následně i v policii, který posloužil následně i jako záminka pro další mediální útok na Rampulu a spol. Ačkoliv policejní vyšetřování poukázalo v jedné z variant na možnou vysokou pravděpodobnost úniku tohoto protokolu z NSZ (podotýkám, že jako první podal trestní oznámení na únik tohoto protokolu sám Rampula), celá kauza se v MF Dnes vyzněním obracela jak vůči předchozímu vedení VSZ, tak především i vůči policejním vyšetřovatelům kauzy v čele s detektivem Františkem Zahálkou.

Ten se dočkal mediální „přízně“ MF Dnes proto, neboť měl v jednom telefonátu doslova seřvat investigativní hvězdu MF Dnes Kroupu, protože měl svými indiskrétními články naprosto zmařit Záhálkou slibně rozjeté vyšetřování. Poslední článek MF Dnes o zásadních změnách ve vyšetřovacím týmu k Pandurům je pak etalonem novinářského pokrytectví – Zahálka je zde opět jako vyšetřovatel zpochybňován, neboť „na internetu kolují jím sepsané dokumenty“, což vede MF Dnes k podezření, že to mohl být klidně on, kdo může za únik protokolu o výslechu Szüczse.

Ponechme stranou fakt, MF Dnes moc dobře ví, kdo Kroupovi dokument v českém překladu přinesl (a že to tedy Zahálka nebyl). Nejhorší na celé věci ovšem je to, že ony MF Dnes zmiňované Zahálkovo „rukou psané dokumenty“, co kolují po internetu, jsou mj. jeho vyhodnocení originálních nahrávek Kroupy v kauze Pandur. V nich po porovnání s tím, co pak MF Dnes vydávala za přepisy originálů, došel Zahálka k závěru, že si Kroupa často vymýšlel, zaměňoval osoby a dokonce doplňoval slova do přímé řeči.

To však ve zmíněném článku, který zpochybňuje Zahálkovu integritu, MF Dnes zamlčuje. Jedinou útěchou v této věci budiž to, že články v MF Dnes z pera vybraných redaktorů si již některá média zakázala vnitřním předpisem přebírat automaticky, tudíž že snad tato nedůstojná situace přivede vedení MF Dnes k zamyšlení a ukončení této éry kreativní žurnalistiky, která je vydávána za investigativní.

Srdečné pozdravy z trestního spisu posílá Pješčak

A tak když jsem si dnes v Lidových novinách přečetl článek Tomáše Němečka „Smažte tu flešku, doktore“, byl jsem poměrně překvapen. Bohužel, nepříjemně. I jeho text je psán optikou souboje „Dobra“ se „Zlem“, tedy jako střetu těch, co chtějí vyšetřovat ožehavé kauzy vs. ti, co je chtějí zametat.

Tak předně je zde šéfka MSZ v Praze vylíčena jako naprostá hysterka, co z iracionálních důvodů nemá ráda Petera Pješčaka, který přišel na oprávněnou a mírumilovnou kontrolu její práce. Vždyť Pješčak si přeci na VSZ jen „ze spisu oskenoval její instrukci a rozeslal ji známým“ a „odtud doputovala do Respektu“. Tak proč tolik povyku pro nic, že…

Těžko uvěřit, že tyto řádky napsal člověk, který vede seriózní přílohu o justici a právu v seriózním listu a který chodí komentovat dění v justici jako odborník do médií. Předně, i kdyby to tak bylo a Pješčak si „jen“ oskenoval instrukci ze spisu a „rozeslal ji známým“, je to samo o sobě porušení hned několika zákonů, nemluvě o vnitřních předpisech státního zastupitelství. Kdyby si takhle někdo „jen oskenoval“ část trestního spisu vedeného třeba na redaktora Němečka a „jen ho rozeslal známým“, rád bych viděl jeho reakci.

Asi by takto bohorovná a mírumilovná nebyla. Nemluvě o podivné náhodě, že pár dní poté tato oskenovaná část skončí zrovna v týdeníku Respekt, kterému tak nějak zase náhodou tento únik zapadá do jeho redakční politiky a seriálu článků, jejichž vyznění někomu politicky mimořádně vyhovuje a zrovna náhodou podporuje i jím prosazované změny na státním zastupitelství… Takové štěstí by člověk pohledal.

To, co ale Němeček ve svém článku v lepším případě nenapsal proto, že to od svých zdrojů neví, anebo v tom horším pak z důvodu, že se mu to nehodilo, je skutečnost, že je zde podezření, že Pješčak si onu instrukci oskenoval ze spisu svého kolegy, k němuž neměl ze zákona přístup. Nechme promluvit dobře informovaného svědka událostí vyšetřování této kauzy, který chce ovšem zůstat v anonymitě:

„Od městské státní zástupkyně v Praze JUDr. Hercegové obdržel Rampula písemné upozornění, že z dotazů redaktora časopisu Respekt Kundry nabyla dojmu, že tento má k dispozici její přípis adresovaný výhradně obvodní státní zástupkyni pro Prahu 1 Mgr. Pokorné v tzv. věci Drobil. Protože na svém pracovišti vyloučila únik, požádala Rampulu, aby to prošetřil na VSZ. Důvodem byla skutečnost, že tento dopis byl zaslán JUDr. Krausovi z VSZ, který věc na VSZ dohledoval. Rampula následně uložil provést kontrolu, ale ta únik z VSZ neprokázala. Poté vyšel v časopise Respekt onen článek, v němž byl obsah přípisu dezinterpretován a účelově vyložen a jehož součástí byl úryvek z přípisu. Když si pak Rampula přetisknutý článek prohlédl, napadlo ho, zda nejde o sken, a proto uložil kontrolu skenovacích zařízení na odboru trestního řízení, kde je zařazen JUDr. Kraus. Tímto bylo zjištěno, že z jednoho zařízení odešel krátce poté, co předmětný přípis byl doručen na VSZ, na služební mail JUDr. Pješčaka soubor objemem dat odpovídající oskenovanému přípisu. JUDr. Pješčak je dobrým přítelem JUDr. Krause a jejich kanceláře sousedí. Rampula proto provedl pohovor s JUDr. Pješčakem a ten se přiznal, že přípis skutečně oskenoval, ale prý ho nezískal na VSZ. Rozeslal ho prý dalším lidem v soustavě SZ, ale ne do časopisu Respekt. Jako důvod tohoto kroku uvedl odpor k JUDr. Grygárkovi a JUDr. Hercegové. Protože se jednalo o třetí případ úniku ze spisů SZ (společně s únikem protokolu v kauze Pandury a únikem záznamu Mgr. Dunajové v kauze Podřízené dluhopisy IPB, opět do Respektu) ve stejnou dobu, podal Rampula trestní oznámení na neznámého pachatele. Současně na JUDr. Pješčaka podal kárnou žalobu, kde navrhl jako trest odvolání z funkce státního zástupce. Ve stejnou dobu požádal ministra spravedlnosti o dočasné zproštění výkonu funkce státního zástupce JUDr. Pješčaka, neboť jeho jednání považoval za závažné a v rozporu se zásadami výkonu funkce státního zástupce. Po velmi dlouhé době, cca 2 měsíců, z ministerstva spravedlnosti přišel dopis, že neshledali podmínky pro jeho dočasné zproštění. Aby nemohlo být jednání JUDr. Pješčaka opakováno, přeřadil jej Rampula na odbor přezkumného řízení, který se zabývá tzv. neživou agendou. Zajímavé ale na celé věci je, že po nástupu JUDr. Mečla na VSZ byl JUDr. Pješčak přeřazen zpět na OTŘ a na OPŘ byl naopak přeřazen Rampula.“

Na této výpovědi je nejdůležitější onen důvod, kterým státní zástupce Pješčak uvedl pro své jednání: Odpor k JUDr. Grygárkovi a JUDr. Hercegové. Pokud tedy Hercegová uviděla ve dveřích jako šéfa kontrolní skupiny po tom všem právě Pješčaka, já osobně se divím, že s ním rovnou nevyrazila dveře. Její nedůvěřivá a odtažitá reakce vůči takto pojaté kontrole se – ve světle těchto faktů a skutečností – jeví jako naprosto oprávněná.

Jednou ze zásad trestního řízení je jeho neveřejnost a proto nastoupí-li vám na kontrolu vaší práce u spisů, které mají mediálně a politicky cenu zlata člověk, který vás jednak nemá rád a za druhé si nedělá hlavu s tím, co si kde oskenuje a trestní spis je pro něj něco jako pohlednice, kterou rozesílá známým, pak je povinností vedoucí státní zástupkyně v rámci své kompetence zajistit dodržování zákona. Nic víc ani nic méně Hercegová neučinila.

Když nesedí fakta? Tím hůře pro ně…

Druhý problematický bod Němečkova článku tkví v údajných důvodech oné „přepadovky“ z VSZ na MSZ. Předně nebyla ohlášena vůbec standardně – pokud tedy jako standardní formu neberete její oznámení v sobotní zpravodajské relaci ČT Události, kde vám přes obrazovku mluvčí VSZ sdělí, že jste v podstatě pěkný lump. Tak totiž byla tato „kontrola“ VSZ ohlášena.

Píše-li pak Němeček o „dramatickém prohlášení“ MSZ v kontrastu se „suchou zprávou“ VSZ coby reakcí na toto prohlášení, je to opravdu za hranicí veškeré objektivity. Praští-li vás někdo do nosu a vy pak zakřičíte o pomoc, lze opravdu váš křik pojmout jako dramatický, stejně tak jako reakce útočníka bude vždy „suchá“. Když pak nikdo nepřiběhne na pomoc, většinou vám jich pár „suše“ ještě přidá – bez křiku a povyku, který by přivolal jen zbytečnou pozornost.

Údajné důvody kontroly VSZ vidí Němeček hned tři: případ bývalého šéfa městských strážníků Vladimíra Kotrouše, kauza bývalého předsedy obvodního soudu pro Prahu 6 Dimitrije Dohčeviče a případ Drobil. Vedle toho zmiňuje i seznam dalších kauz, které MSZ dozoruje a o něž má VSZ zájem. Ponechme stranou skutečnost, že je mimořádně zajímavé, že Němeček seznamem 35 zájmových kauz disponuje. Vzhledem k tomu, jak jeho článek celkem nekriticky vyznívá ve prospěch kontroly VSZ, lze logicky usuzovat, že tento seznam nedostal z MSZ.

V případě Kotrouš je mnoho otazníků, ale sám autor těchto řádků neslyšel nikdy o tom, že by se vyšetřující policisté setkali s překážkami na straně žalobců ve vztahu k rozšíření vyšetřování vůči politikům, jak tvrdí Němeček. Koneckonců, stížnosti primátora Svobody a jednoho z jeho poradců vůči snaze policie rozkrýt politické pozadí budiž sám o sobě důkaz nesmyslnosti takového tvrzení.

O kauze Dohčevič není toho moc známo, pravdou ovšem je, že by se mohlo jednat o případ jakési „solidarity“ v rámci justice, kdy dlouholetý šéf jednoho z největších obvodních soudů sám přiznal chybu a odešel z funkce i z justice, aby se vyhnul mnohem větší ostudě. Má-li se tento případ otevřít, pak nechť ale platí pravidlo „padni komu padni“, tolik vzývané triem Pospíšil-Zeman-Mečl a hurá do vyšetřování mezinárodní ostudy z roku 2002, kdy mladý plzeňský státní zástupce Stanislav Mečl zmařil svým postupem mezinárodní vyšetřování gangu zločinců. A to tak, že si nad jeho postupem mohla hlavu ukroutit jak jeho předchůdkyně, tak partneři v zahraničí, kteří se na odhalování této rozsáhlé trestné činnosti podíleli. Tato kauza stejně, jako Dohčevičova, stále čeká na svůj „padnikomupadni“ konec…

A trochu jako z povinnosti je zde jako jeden z hlavních důvodů uváděna mediálně vděčná kauza Drobil. Proč z povinnosti? Němeček ve prospěch jejího zařazení na seznam „přepadovky“ VSZ totiž argumentuje rozhodnutím Městského soudu v Praze z 29. listopadu minulého roku. Soud - na základě stížnosti státní zástupkyně proti rozhodnutí soudkyně Prahy 1, jež zastavila stíhání někdejšího Drobilova poradce Martina Knetiga – toto rozhodnutí o zastavení zrušil.

Ty důvody jsou opravdu, jak píše Němeček, v tom, že důkazy se podle zjištění soudu pořizovaly ještě před oficiálním obviněním Knetiga a tudíž se musí provést znovu. Němeček ale zřejmě nečetl to rozhodnutí celé, když píše, že to nahrává NSZ. Tedy přesněji novému vedení NSZ, jež symbolizuje tandem Zeman-Stříž, který se umanutě snaží otevírat případ Drobil s takovou pílí, až má člověk pocit, že cílem je Drobila uvěznit a zavděčit se jinému politikovi, kterému se zase snaží zavděčit tento tandem.

Opak je ovšem pravdou a jinak logicky uvažující Němeček měl při psaní tohoto zdůvodnění asi zatmění. Toto rozhodnutí totiž naopak svědčí v neprospěch názoru NSZ a ve prospěch Drobila a jeho obhájců, neboť zásadním způsobem zpochybňuje zákonnost celého vyšetřování, o jeho nezávislosti ani nemluvě.

ČEZká Gorila v plzeňské mlze

A opět jsme u otázky, zda o některých aspektech a důvodech „kontroly“ VSZ na MSZ Němeček neví a proto o nich nepíše, anebo ví, ale protože se nehodí do příběhu, vynechává je. Podle dobře informovaných zdrojů totiž cca před 14 dny MSZ na základě žádosti policie vydalo pokyn k zahájení úkonů trestního řízení vůči některým manažerům společnosti, včetně bývalého generálního ředitele ČEZu Martina Romana.

Jedná se o kauzu zadávání zakázek společností ČEZ společnosti Škoda Holding a.s. V rámci dohledové činnosti se o tomto kroku na konci předminulého týdne dozvědělo VSZ a v sobotu byla ohlášena ona „přepadovka“. Že by opět náhoda? Zasvěcené zdroje ze státního zastupitelství, které jsou seznámeny s okolnostmi kontroly na MSZ, se shodují, že právě zájem o spis k ČEZ byl těžce skrývanou prioritou oné přepadové „kontroly“.

Již ve svém minulém článku jsem upozorňoval na to, že zde existují závažné indicie o pravém důvodu personální čistky na VSZ, které přímo dozoruje kauzu podezření z „převzetí“ Škody Plzeň manažery a je v této věci v úzkém kontaktu se švýcarskými vyšetřovateli. Podle dobře informovaných zdrojů právě ony hluboké personální změny na VSZ zapříčinily minimálně pozastavení některých již připravených úkonů vůči konkrétním osobám a nyní se navíc rozběhlo další kolo informačního ping-pongu se švýcarskou stranou, který může trvat roky.

Připočteme-li k tomu nadstandardní vazby aktérů „nových pořádků“ na plzeňské prostředí a na v kauze ČEZ a Škoda podezřelé osoby, stále větší otazníky nad rolí Pospíšila v kauze připojení se ke švýcarskému řízení v kauze MUS, pak samozřejmě můžeme opět věřit, že se jedná o náhodu.

Stejně jako tomu věřila v tzv. kauze Gorila více jak pět let slovenská mediální elita, přestože měla důkazy doslova pod nosem, než jí její ostudné selhání a tichý podíl na rozkrádání státu připomněly tisíce lidí na náměstích…