Zvolil pro to slovník nevybíravý, dehonestační a provokační, který je v rozporu s elementární slušností a politickou kulturou. Rok po smrti tohoto státníka je to čin zavrženíhodný a pro mě osobně nepochopitelný. Možná ještě více nepochopitelná je však podpora prezidenta Klause, který frontální atak na Havla vedený v Hájkově knižním počinu „Smrt v sametu“ fakticky schvaluje a nedistancoval se od něj.

Klaus dokonce řekl o Hájkově knize, že je „pozoruhodnou, téměř povinnou četbou pro každého, koho zajímá náš svět“. Protože se V. Havel nemůže proti těmto nehorázným výpadům bránit, považuji Hájkovo jednání za velmi ubohý výpad. Hájkovo štvaní se již dostalo na stránky předních německých deníků, například Die Welt označil vicekancléře za „dvorního šaška“.

Kontroverzní vicekancléř smutně proslul svými kontroverzními výroky, nyní si vybral za terč Václava Havla. Neupírám nikomu právo kritiky, pokud je slušná, věcná a neosobní. Ve své knize ale dal Hájek průchod své nenávisti a bývalou hlavu státu častuje nehoráznými a pejorativními přízvisky hraničící se zaslepeností. O Havlovi hovoří jako o služebníkovi Satana nebo o člověku, který směřoval svým jednáním ke korporativistickému fašistickému modelu státu, jako byl za italského diktátora Mussoliniho. Hájek tvrdí, že Havlovým cílem nebyl rozvoj občanské společnosti, ale že tímto uspořádáním státu ji chtěl naopak zardousit, což činil pod pláštíkem hesla „pravdy a lásky“.