Vládnoucí KSČ z v jednom z prvních politických monstrprocesů protizákonně vypořádala s částí bývalé garnitury předúnorových demokratických stran. V procesu bylo souzeno celkem 13 obžalovaných, z toho čtyři byli odsouzeni k trestu smrti, další čtyři k doživotnímu trestu odnětí svobody. Milada Horáková pak byla brána jako exemplární příklad - jako hlava vykonstruovaného „záškodnického spiknutí".

Politický proces s dr. Horákovou měl jednat zlikvidovat skutečné či domnělé odpůrce nelegálně nastoleného komunistického režimu, jednak zastrašit potenciální „nepřátele" režimu, resp. celou tehdejší veřejnost. Smutné divadlo, na němž se intenzivně podíleli sovětští poradci, kteří dleli v Československu od roku 1949, se konalo 31. 5. – 8. 6. 1950. Komunističtí vyšetřovatelé při něm začali používat fyzické násilí, své si protrpěla i sama M. Horáková, kterou za války mučilo gestapo.

Iniciátoři procesu použili kromě těchto prostředků také masivní propagandu, kdy demagogicky zmanipulovali a vybičovali společnost k tomu, aby Horákovou a další veřejně zavrhla a odsoudila. V rezolucích tak obžalované odsuzovaly dělnické kolektivy, školy, závody a další podniky, které líčily bývalé politiky jako největší zrádce lidu, zaprodance kapitalismu a reakcionáře. Pranýřováni byli všichni, nejvíce však M. Horáková.