Prezident a spolu s ním i jeho nejbližší spolupracovníci argumentují tím, že v konkrétních případech česká justice zaspala, neboť nedokázala zavčas rozhodnout ve prospěch či neprospěch obžaloveného, a proto je třeba projevit v těchto případech určitou shovívavost. Klaus navíc upozornil, že se opíral při svém rozhodnutí o příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Tu však zpochybnila Unie státních zástupců, jež prezidentovu argumentaci odborně vyvrátila. Každopádně samotná amnestie je velkou chybou prezidenta Klause, protože jeho rozhodnutím mohou (a také asi budou) propuštěni někteří představitelé závažných korupčních kauz, jako např. soudce Berka, ale například i lidé, kteří se z nedbalosti dopustili zabití člověka - manžel H. Fibingerové J. Šmíd a další.
Prezident Klaus se od svého nástupu do prezidentské funkce dopustil mnoha chyb, větších či menších. V prvním funkčním období šel jasně na ruku pravici, kterou podporoval i veřejně, byl stranickým prezidentem a aktivisticky vystupoval ve prospěch pravice, ač těsně před tím, než se stal českým prezidentem, prohlásil, že nebude prezidentem aktivistickým. Ve druhém funkčním období sice nastalo jisté zlepšení, i tak prezident jednoznačně ze svého titulu posvěcoval asociální opatření jak Topolánkovy, tak nyní i Nečasovy vlády.
Klaus patřil i k předním Havlovým kritikům, co se týče udělování amnestií. Sám však zřejmě nedomyslel, jaké důsledky jeho krok může mít. Naopak prohlásil, že si za ním stojí a že bouře nevole, které jeho gesto na veřejnosti sklidilo, je mediální manipulací. Klaus konstatoval, že zde probíhá ,,druhý sarajevský atentát", což je zcela nepřiměřené srovnání.
Na konci roku 1997 se trojkoaliční pravicová vláda ODS, KDU - ČSL a ODA ocitla v rozvalu kvůli personálním sporům v koalici, hospodářským problémům země, které hlavní vládní strana ODS nedokázala efektivně řešit, a hlavně kvůli jejímu neprůhlednému financování. V tuto dobu si Klaus připadal jako lovná zvěř, kterou chtěli ostatní politikové i média uštvat. Dokázal si však obratně získat značnou podporu veřejnosti, která se za něho v kritické chvíli postavila. Hlavní vládní strana se však brzy začala štěpit a v lednu 1998 vznikla odpadlická Unie svobody, jejíž konec na české politické scéně za předsednictví P. Němce byl neslavný.
Jaká je však Klausova situace dnes po vyhlášení amnestie? Prezident se nyní ocitl v opačné pozici, v defenzivě, a rozhodně nemá takovou podporu veřejnosti jako před 15 lety. Někteří senátoři chystají napadnout amnestii u Ústavního soudu, byť zřejmě nemá reálnou naději na úspěch. Starostové sundavají v těchto dnech prezidentův portrét ze zdí. Klaus se tak ocitl pod soustředěnou palbou, která bude v následujících dnech ještě sílit a která bude rezonovat i v zahraničí.
Vyhlášení amnestie tak nebylo vůbec promyšleným krokem. Je otázkou, jaký cíl Klaus sledoval, jestli se chtěl ,,pomstít" justici a soudcům, s nimiž je dlouhodobě v názorovém sporu, nebo to bylo skutečně unáhlené gesto, které nedomýšlelo politické a společenské konsekvence. Možná k tomu ještě prezident řekne v budoucnu své. Každopádně takto široce pojatá amnestie, v níž ,,uvízly" i velké ,,korupční ryby", je z podstaty špatná a prezident se měl inspirovat na Slovensku, kde proběhla amnestie v daleko menším rozsahu. Klausova amnestie tak jen odráží smutný konec jeho prezidentské desetiletky.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
