Meziročně průmyslové firmy v průměru účtují svým odběratelům ceny, které jsou o 0,7 % nižší. Hlavní zásluhu na tom ovšem má energetika, jejíž ceny propadly o 8,8 %. Levnější produkty nabízí i těžební průmysl, který tak musí reagovat na vývoj světových cen komodit.

 Pro spotřebitele je nepochybně dobrou zprávou, že ceny nerostou ani u rafinérií, takže pohonné hmoty na čerpacích stanicích nemají v tuto chvíli důvod mířit nahoru.

 Nejrychleji naproti tomu rostou ceny výrobků doposud nejúspěšnějšího průmyslového oboru – a sice dopravních prostředků. Jsou nyní o více než 4 % výše, než byly loni. Zde se nepochybně projevují efekty loňské devalvace, která zdražila dovozy vstupů pro tento dovozně náročný průmysl.

 Příznivé trendy lze z únorových dat vyčíst i pro české spotřebitele. Zdá se, že se trend cen zemědělských komodit ustálil a tyto ceny stále klesají. Zvláště pokud jde o obiloviny. Ceny v zemědělství jsou však ještě o téměř 33 % vyšší, než byly v roce 2010. V případě rostlinné produkce dokonce o 41,5 %.

 Průmysl ani zemědělství prozatím žádné zřetelné inflační tlaky pro českou ekonomiku negenerují. Na druhé straně však nelze zapomínat, že jde o průměrná čísla, za nimiž se skrývají velké rozdíly. Jak v průmyslu, tak v zemědělství. A zapomenout nelze ani na dominantní vliv levnějších energií, za něž ČR vděčí především vývoji cen v zahraničí.