Celkový index skončil jen těsně nad nedávno dosaženým šestiletým minimem, a navíc „radost“ nad tímto symbolickým zlepšením zakalil komentář o slabých zakázkách, které sice nepadaly už tak dramaticky jako v září, ale stále jich ubývalo. A samozřejmě se na tomto mizerném výsledku eurozóny podílelo největší měrou Německo. Tamní PMI se dostal dokonce na 123 měsíční minimu (42,1). Jak to vypadá, nejde přitom jen o problém automobilového průmyslu, na kterém je Německo jen o něco málo závislé než třeba ČR, ale i o další strojírenské obory potýkající se dál se slabou poptávkou. Markantní zlepšení přitom nevěstí ani nové zakázky, které poklesly už třináctý měsíc za sebou. A příznivou zprávou není ani reportovaný pokles zaměstnanosti v průmyslu, který se dotýká nejenom pracovníků s dočasnými úvazky, ale i kmenových zaměstnanců. Když k tomu připočteme dřívější zprávy Ifa o rozšiřování Kurzarbeitu, tak asi z včerejších německých čísel vydolovat něco pozitivního snad nedokáže ani velký optimista. I když možná by útěchu mohlo poskytnout alespoň ujištění, že pokles zakázek i výroby nebyl až tak rychlý jako v září.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



