Jde samozřejmě o průměr, za nímž se skrývají výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, stejně jako diference mezi tzv. starými a novými členskými státy. Už z jednoduchého porovnání čísel za celou unii a za země eurozóny je zřejmé, že problém nezaměstnanosti trápí především „staré“ jádro integrace platící eurem. I tam byl vidět jasný trend zlepšování situace, avšak ke zdolání rekordu z přelomu let 2007 a 2008 to nestačí. A zřejmě ani ještě nějaký čas stačit nebude s ohledem na nejisté vyhlídky růstu unie, a zvláště pak její největší ekonomiky – Německa.

Že se dřívější trendy začínají možná měnit, naznačuje míra volných pracovních míst, která už tři kvartály za sebou zůstává neměnná. Dosahuje 2,3 %, což znamená, že právě tolik procent zůstává neobsazených pozic z celkového počtu pracovních míst v celé EU. Z tohoto pohledu se tedy situace na trhu práce až tak nemění. Sice nezaměstnaných ubývá s tím, jak obsazují stávající pozice nebo odcházejí z trhu práce, avšak ekonomický růst není nijak zvlášť silný, aby pracovní místa tvořil rychleji.