Rozhodnutí bylo jednomyslné a centrální banka k němu přistoupila navzdory faktu, že zhoršila svůj výhled pro českou ekonomiku pro tento i příští rok. Současně navýšila odhad letošní inflace, nicméně na horizontu měnové politiky, kam má směřovat její primární pozornost, se na jejím inflačním očekávání nezměnilo téměř nic.

Co tedy přimělo ČNB pokročit na cestě tzv. normalizace úrokových sazeb, když ještě nedávno intenzivně hovořila o zahraničních rizicích a na posledních třech zasedáních se pro vyšší sazby našly vždy jen dva hlasy? Asi na prvním místě by se daly opět uvést inflační tlaky, které vedly ke zrychlení inflace v prvních měsících roku, nebo zmírnění zahraničních nejistot, nicméně asi těžko si lze nevšimnout změny výhledu devizového kurzu koruny v nové prognóze. ČNB totiž doposud spoléhala na to, že k žádoucímu zpřísňování tuzemských měnových podmínek bude napomáhat rychle posilující koruna. Té se ovšem dobývat dříve ztracené pozice až tak nechce, a to dokonce ani za pomoci už tak vysokého úrokového diferenciálu. V novém výhledu tak ČNB předpokládá, že koruna bude sílit o něco pomaleji, a tak třeba hranici 25 CZK/EUR zdolá až v závěru letošního roku a nikoliv už ve druhém kvartále. Rozdíl mezi únorovou a květnovou prognózou je 40-50 haléřů, nicméně směr, s nímž ČNB počítá, zůstává neměnný. A právě k němu má pomoci vyšší úrokový diferenciál oblíbený mezi zahraničními spekulanty.