Prezident Hussein Obama přijel do Polska. Formálně „oslavovat nabytí svobody“ bývalých zemí sovětského bloku. Vytvořil si tak ale ve skutečnosti pouze nové pódium, ze kterého vzkázal ostatním evropským zemím:

Ekonomická situace Západu je neradostná. Jednou z cest, jak se z toho vyvléci, je zvýšit mezinárodní napětí a zbrojit. To první už Spojené státy úspěšně nastartovaly – naposledy státním převratem na Ukrajině. Další logický krok je Náprava dle metody: Tedy „dočasný pobyt vojsk“, jak se „omezené suverenitě“ říkalo za Brežněva, což v dnešním politickém slangu zní „posílení přítomnosti jednotek NATO“ na území států střední a východní Evropy.

Rebel a Švejk

V takzvaných nových zemích EU za to sklidil většinou povinné pochvalné mručení. Stalo se však i něco nečekaného: Bohuslav Sobotka, dosud po Andreji Babišovi až druhý muž ve vládě, se rozhodl státi se náhle premiérem. Neboli šéfem vlády České republiky. Ten by se měl v normálním světě poznat podle toho, že má na mysli především starost o české zájmy.

Co vedlo Bohuslava Sobotku k jeho „hrdinskému gestu“ – odmítnutí „dočasného umístění bratrských vojsk“ na našem území – je zjevné: Pokusil se tak ve své straně „nakrmit“ nehavlistické křídlo, které po tragickém povolebním „výkonu“ Haškově sice mlčí, ale čeká na svou příležitost

Vyjádřil to napohled poměrně přesvědčivě: Podle jeho názoru u nás není situace taková, aby bylo nutné „posílit americkou vojenskou přítomnost“ na našem území. "Česká republika tedy nebude patřit a nepatří mezi země, které by volaly po posílení vojenské přítomnosti jednotek NATO v Evropě“, prohlásil ve Vídni, a strhl tak na sebe lavinu pokrytectví. Proč to udělal? K tomu se ještě dostaneme. Nejprve si však povšimněme: