Rok poté, co se politický slovník rozšířil o slovo „Majdan“, je Evropa bojištěm. Většině občanů v zemích EU se to tak možná nejeví, protože mají úplně jiné starosti, ale politické elity Bruselu a Washingtonu ve válce s Ruskem již nepochybně jsou. Státní převrat na Ukrajině, odstartovaný právě okupací hlavního kyjevského náměstí, směřoval jinam, než se většině nezasvěcených zpočátku zdálo: Západ, zvláště pak Spojené státy, si zvolil Ukrajinu za nástupiště k útoku na Ruskou federaci. Rusko, vedené „neposlušným“ prezidentem Putinem, totiž zvolilo jinou cestu, než diktoval do té doby neomezený zámořský hegemon světové politiky.

Báječní demokratičtí fašisté v Kyjevě

Američané a Bruselané v pocitu neomezené vojenské a technologické síly však ignorovali známý „přírodní zákon“, přestože právě on je na mnoha jiných místech planety v poslední době už párkrát dostal do úzkých: Žádný plán nikdy nevyjde. Lidé jsou víc než jen položka ve strategických plánech a jejich jednání, byť z velké části ovládané nástroji mediokracie, má přesto vlastní dynamiku. A právě to se stalo i v tomto případě.

Američané si totiž právě zjevně zkoušejí nový part své mocenské evropské hry. Skončila doba domluv. Jdou na to naostro

Zpočátku šlo vše jako po másle: Demokraticky zvolený ukrajinský prezident Janukovyč nepochopil, kdo proti němu stojí. Když si na poslední chvíli uvědomil, že podepsat dohodu s EU se pro jeho zemi rovná sebevraždě, udělal smrtící chybu, vlastní sebevraždu: Nepodepsal. Už po pár týdnech byl americkým „Euromajdanem“ svržen. Síly, do nichž USA podle vlastních slov „nainvestovaly“ pět miliard dolarů, provedly státní převrat typu "barevná revoluce" vcelku snadno. Co na tom, že jsou to dědicové nacisty Stěpana Bandery či další tu skrytě tu zcela otevřeně fašistické struktury? Náhle se z nich podle Washingtonu a Bruselu stali příkladní demokraté, neboť nenávidí Rusko a chtěli by je vymazat z mapy světa. Nacistické znaky a metody jsou proto rázem jen takový "svéráz místního folklóru".