A několik přátel, zástupci vedení Akce D.O.S.T, a rodinní příslušníci, například oba Klausovi synové s dětmi. Přišli jsme, abychom si jako každý rok připomněli jedno z nejvýznamnějších výročí moderní historie našeho státu – 17. listopad. A jako každoročně jsme se kolem půl jedenácté měli sejít v kavárně Slavia na úpatí Národní třídy.

Spiklenci

Byl jsem tam tentokrát trochu dříve než ostatní. Právě včas, abych spatřil, jak od kavárny vyrazil k pietnímu místu „průvod“ zástupců ODS. Ještě vloni někteří z nich patřili do „našeho“ zástupu. Jenže to byl ještě pan prezident „panem prezidentem“. Budiž objektivně řečeno, že jsme je tentokrát aktivně nezvali. Nemluvě o tom, že „nová povololební“ ODS má nyní docela jiné starosti: Před rokem s vládou, nyní s přežitím. Ale i tak to bylo zajímavé. Poučné. Další, mnohem zajímavější poučení, měla teprve přijít.

Před vchodem do kavárny patrolovalo několik novinářů a kamera České televize. Bravurně – mám přece jen jisté zkušenosti – jsem se jim vyhnul. Spatřili mě příliš pozdě a než ke mně s kamerou doběhli, byl jsem uvnitř. Nikoli moji (ex)kolegové a současní přátelé. Ti již museli projít „torturou“:

„Neskutečné,“ říkali mi pak jeden po druhém. „Víš na co se ptali? Prý proč se tady koná tato schůzka. Co na ní budeme prezidentem probírat? Oni snad vůbec nevědí, co je dnes za den.“

Na okamžik jsem zalitoval, že jsem se výslechu vyhnul. Řekl bych určitě něco v tom smyslu, že tento den je již tradičně vyhrazen buď nacistickému útlaku, nebo státním převratům – v každém případě demonstraci násilí aktuální státní moci. Takže téma „schůzky“ je tím pádem jasné. Tohle by se v televizních zprávách, pojímaných již dlouho jako mystifikační info-zábava, pravděpodobně objevilo. A těch spekulací!