Nedivit se. Ničemu se nedivit. To je jediná metoda, jak si uchovat zbytky zdravého rozumu. Smršť událostí, kterých jsme v předvánoční době ve veřejném prostoru svědky, má v mnoha ohledech povahu zázraků. Jejich inspirátorem však není betlémské Světlo, ale satanská Tma, do níž se stále více propadáme.

Vládní vykřičníky

Docela stačilo, aby člověk trochu více vnímal a prožíval přetahovanou kolem ustavení Babišovy vlády a pochopil by mnohé“: Zatímco předseda lidovců Bělobrádek nejprve po návratu ze „školení“ ve Spojených státech rozehrál téměř zajímavou partii kolem křesla ministra zemědělství, vzápětí se vrátil do běžné lidovecké praxe.

Nominace Daniela Hermana na post ministra kultury je z hlediska této tradice naprosto logicky tragická – a nic na tom nemění, že si to myslí i budoucí socialistický ministr, americký občan Jiří Dienstbier mladší. Pro něj je tento „křesťansko-parazitický“ fenomén pouze kohoutem na stejném smetišti. Pro mnohé ostatní podivným otazníkem: Odkud se tento nezničitelný „páter Vyklouz“ opět vynořil?

Odpověď, která většině uniká, přitom má jasného společného jmenovatele. Jediné, co to všechno spojuje – jsou právě Spojené státy. Povšimněme si, jak rychle umlkla kritika Bělobrádkovy dvoutýdenní zámořské „stáže“ v době, kdy se hystericky dohadovala vláda. Ta americká „nalejvárna“ byla totiž pro budoucí vládu zjevně tak důležitá, že to musel uznat jak Andrej Babiš a Bohuslav Sobotka, tak hlavní média:  Je ticho po pěšině. Pan Bělobrádek dostal aktualizované noty. Ostatní zúčastnění je již delší dobu mají. Mohou tedy sehrát společný part.

Moravcův Šlachta a spol. z americké  ambasády

Zdánlivě nejméně uvěřitelný výkřik téhož druhu a původu však zazněl z nedělní obrazovky ČT. Hlavní „zadavatel témat, o nichž se má hovořit“, Václav Moravec, předvedl předvánoční koncert, jaký tu opravdu asi ještě nebyl. Po mnoha utajených schůzkách s hlavními aktéry nedávného vládního převratu – jen některé pronikly nedopatřením na veřejnost, ale už se  o nich také dávno nemluví – zahájil další kolo mediální ofenzívy skutečných majitelů české politiky.