Česká vláda je v plném tréninku. Většina jejích členů sice nadále předstírá, že migranty do naší země nepustí, ve skutečnosti však připravuje „vedlejší stezky“, které umožní splnit projekt vypracovaný Velkým bratrem zpoza oceánu: naředit národní komunity, vytvořit novou rasu (euro-negroidní hnědou), zlikvidovat historické státy Evropy – a tak „starý kontinent“ konečně ovládnout.
Soudruzi ministři si však uvědomují, že už stačí poměrně málo, aby se česká společnost z pohodlného posedu na kanapi opět postavila na nohy a vypochodovala do ulic. Tak ji zatím pouze tréninkově testují, jakou zátěž ještě unese, než naplno vypukne „běh o život“.
Za pomoci „neziskových organizací“ napojených na penězovody z našich daní (buď přímo ze státního rozpočtu, nebo přes Brusel), s nimiž se nyní rozhodla spolupracovat již zcela otevřeně (proč se tyto organizace jmenují „nevládní“ je tak stále více záhadou), připravuje salámovou metodou to, co se zatím nepodařilo čelním útokem: definitivně změnit etnické a národnostní složení českého státu.
Zvací dopis
Velký bratr totiž ztrácí trpělivost a nemíní už dále čekat. Uspořádal proto summit šéfů států „Východního křídla“ NATO, který měl jediný účel: Legalizovat přítomnost „bratrských armád“ na území států, jež se zatím chovají nevycválaně, jako by si myslely, že snad ještě mají nějakou suverenitu. Prezident Zeman se tomuto skandálnímu „rokování“ sice obloukem vyhnul, neunikl mu ale socialistický předseda parlamentu Jan Hamáček.
Výsledkem byla rezoluce o takzvaném posílení východních hranic NATO a „sdílené odpovědnosti“ (Leonid Brežněv tomu méně pokrytecky říkal „omezená suverenita“). Spisovatel Lubomír Mann výsledek vcelku trefně charakterizoval slovy:
„To, co se na setkání devíti představitelů zemí východního bloku NATO ve středu v Bukurešti schválilo a podepsalo, je nejhanebnější válečnou provokací od doby zvacího dopisu z roku 1968 žádajícího Moskvu o zásah proti našemu obrodnému procesu.“
Jde o víc
Lze se však obávat, že má pravdu pouze z poloviny. Jde totiž o víc než jen pokračující provokace před potenciálním útokem na Rusko. Pod protektorským dohledem zástupce generálního tajemníka NATO Alexandra Vershbowa prezidenti Litvy, Lotyšska, Estonska, Polska, Rumunska, Maďarska, Slovenska a Bulharska (plus Hamáček) vskutku vyhlásili, že by NATO mělo posilovat své východní křídlo, protože prý působení Ruska na Ukrajině a v regionu „podkopává bezpečnostní architekturu Evropy.“
To je jistě samo o sobě unikátní farizejství, ale budiž, NA TO jsme si už v podstatě zvykli. Jenže tento „apel“ míří současně jinam: K vytvoření velitelských centrál NATO v jednotlivých zemích. Stanou se tak zcela legálním „generálním štábem“ místních Pátých kolon a místem odkud zpravodajské služby Spojených států budou již zcela bez „logistických“ problémů ovládat místní politický život. U nás (nejsme „hraniční“ stát) jím nadále zůstane „jen“ americká ambasáda. Ta plánuje svou nejbližší akci na 17. listopad – ale k tomu se ještě dostaneme.
Ochotní malí bratříčci
To, oč nyní primárně jde, je zlomit formální odpor politických elit vůči „povinnému přerozdělování“ migrantů. Musí se to podařit, vždyť plánovaných zhruba padesát miliónů „běženců“ se prostě do Německa a Švédska nenacpe. Že je to číslo ničím nepodložené strašení?
Před několika dny jsme první stránku itineráře dostali z Bruselu docela oficiálně. Evropská komise (tedy vláda EU) sdělila, že je nepravděpodobné, že by příliv běženců měl do roku 2017 nějak zeslábnout a „odhadla“, že „do konce příštího roku dorazí do Evropské unie další tři miliony uprchlíků“.
Brusel tím fakticky „adoptoval“ velmi úspěšnou „zvací metodu“ kancléřky Merkelové – včetně argumentačního aparátu. Tvrdí totiž, že „uprchlická krize si sice vynutila zvýšení výdajů evropských vlád, ale že by ve výhledu několika let měl příchod běženců mít mírný pozitivní dopad na evropskou ekonomiku.“ Jinými slovy: Vítejte, migranti!
Ochotní malí bratříčci toho Velkého už proto loajálně vyskakují i na pozadí Hradčan. Jenže to zatím nemají tak dobře zmáknuté. Údaje z Německa, Francie a dalších zemí o tom, že migranti jsou zaměstnatelní zhruba ze sedmi procent – ostatní živí sociální dávky (máme s tím bohaté zkušenosti s našimi „nepřizpůsobivými spoluobčany“, kteří zde žijí již několik generací), lze poměrně snadno manipulovat, či prostě zamlčet. S tím mají naše „veřejnoprávní“ média, v kartelu s těmi patřícími slovenskému a českému miliardáři, mají bohaté zkušenosti. Jenže žádný plán nikdy nevyjde – a chybička se občas vloudí.
Mohamedův náborář
Například zveřejněním průzkumu mezi středními a menšími firmami, který je v přímém protikladu k formujícím se českým „uvítacím výborům“ z některých velkých firem (obvykle závislých a napojených na Německo). Ty nedávno – na podporu „ministrů-vítačů“ Dienstbiera (ČSSD) a Pelikána (ANO) – vykřikovaly cosi o okamžitém uplatnění až patnácti tisíc migrantů v jejich provozech. ČT a spol. z toho vyrobily pro politiky polotovar: Podniky by migranty chtěly, vláda by je tedy měla podpořit.
Mimochodem: Pořád je na paškále jen Jiří Dienstbier, český ministr s americkým občanstvím. Robert Pelikán, jeden z ministrů, kteří se postavili proti tomu, aby vláda odmítla „povinné kvóty“ pro převážně muslimské migranty, má pro svůj postoj ale rovněž „hluboké osobní důvody“. Jeho bratr Petr je významný muslimský aktivista, „Mohamedův náborář“ (napsal Reflex) v naší zemi. V ČT sice „na obranu islámu“ vystupuje docela často, nikde se však ani nemihne, že jeho bratříček sedí ve vládě – a jaký div – hlasuje pro „import muslimů“ ve velkém.
Uvítací výbory v rozpacích
Z průzkumu, který si nechala udělat MfD mezi pěti stovkami středních a menších firem, vyplývá však něco jiného: Polovina firem o zahraniční zaměstnance vůbec nestojí, 16 % by je mělo problém zaměstnat, 26 % by je nezaměstnalo nikdy. 76 % je proti tomu, aby se uvolnila pravidla pro zaměstnávání lidí ze zemí mimo EU.
To uvádí do rozpaků hlavní šéfy takzvaných podnikatelských asociací, významné důstojníky Páté kolony. Například Vladimír Dlouhý, „prezident“ (zatím jen) Hospodářské komory, již iniciativně vytváří fondy pro azylanty, jejich rekvalifikaci a následné zaměstnávání. Že ho nenapadlo udělat něco podobného pro naše nezaměstnané – kteří by se tak mohli třeba snadněji vydat za prací do jiného regionu? Afghánci a spol. to přece jen mají trochu víc z ruky.
Jenže pan Vladimír svoji ambici kandidovat na „velkého“ prezidenta ještě nevzdal – a peníze na kampaň (či na cokoli jiného) bude potřebovat. Ví, že Německo jich má na podporu svých lidí v Praze stále ještě nekonečně mnoho.
Zlatá brána otevřena
Vedení Svazu průmyslu zase apelovalo na vládu, aby usnadnila pravidla pro zaměstnávání Ukrajinců. Šlo o dohodnutý „mariáš“: Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek vzápětí dostali „náhlý nápad“ na „Zlatou ukrajinskou bránu“: Vláda prý bude dovážet Ukrajince na volná pracovní místa, pokud zůstanou třicet dní neobsazena. Hlavně prý půjde o ty vysoce kvalifikované Ukrajince – přičemž týmiž ústy naopak sděluje, že potřebujeme obsadit nekvalifikované profese, o něž Češi údajně nemají zájem.
Takže tady máme statisíce nezaměstnaných na dávkách a na podpoře (v případě „nepřizpůsobivých“ spíš nezaměstnatelných), spousty absolventů vysokých škol, kteří nemohou najít práci – ale budeme vozit Ukrajince. Pečlivě je vyhledávat, dávat jim okamžité pracovní povolení, ubytování atd. – prostě je připravovat na emigraci z jejich země.
Jsou jich tady již desetitisíce. Legálních i ilegálních. Proč další k tomu česká vláda „vyzývá“? Aby, zatím „nanečisto“ mohla podobně jako Merkelová a Brusel volat povinné: „Vítejte!“ Sobotka a spol. se snad při svých intelektuálních deficitech domnívají, že tím „ukolébají“ své kritiky z OSN (jakýsi „vysoký“ komisař, shodou okolností mrňavý Arab a muslim), z Berlína či nejnověji ze Švédska. Připravují tedy migrační vlnu ze země, která se co nevidět nejspíš rozpadne a rozprchne. Vždyť podle průzkumů Ukrajinci tady nikomu příliš nevadí, muslimů je mezi nimi málo...
Jenže až jich budou statisíce a milióny...
Tréninkový tábor 17. listopadu
Vláda tedy s „ukrajinskou kartou“ alespoň trénuje, protože ví, že mezi Skyllou stále více rozhořčeného veřejného mínění a Charybdou dohledu Velkého bratra (NATO) a Velké tety (Merkelová) bude stále nesnadnější prokličkovat a nehavarovat. Se svými „nevládními“ organizacemi se proto chystá na tréninkový tábor. Jejich první větší společné soustředění by mělo proběhnout 17. listopadu. Jedním z hlavních úkolů bude pokus o další skandalizaci prezidenta Zemana, který se svým odporem vůči plánům na „rozmixování“ české společnosti migranty nadále netají.
Není sice známo, jak nacistická vražda Jana Opletala (1939) a studentská demonstrace (1989) souvisejí s migranty 2015 – ale to už bude úkol propagandistického kolovrátku hlavních médií, aby souvislosti našly a vtloukly do hlav: Den výročí převratu se totiž má změnit na pouliční boje „promigrantských neziskovek“ (přijede je - kromě US ambasády – koordinovat ta vůbec největší „celoevropská“), se spontánními skupinami reprezentujícími antimigrantské veřejné mínění. Jak takové měření sil může (především mediálně) dopadnout a k čemu může být signálem, je snadné si domyslet.
Zvláště když podle důvěryhodných zpráv si prezident Zeman nechce nechat rozmluvit svou účast na Albertově, kde v minulém roce čelil bezprecedentnímu útoku „rudých kartistů“. Po nedávném trenýrkovém incidentu na Hradě je policie a ochranná služba prý mimořádně „vyšťavená“. Pokud by mělo opět dojít k útoku na prezidenta, nebude asi tentokrát váhat a zasáhne tak, jak je její povinnost. Jenže „mlátit demonstranty“ 17. listopadu? Dosti riskantní symbol.
Kdosi na něj úpěnlivě čeká. A vláda s ním a jeho prodlouženými „neziskovými“ pažemi trénuje. Pokud s nimi nepůjdeme změřit síly, měli bychom to alespoň vědět.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
