Adam Bartoš, předseda Národní demokracie, byl těsně před Prvním májem zatčen, obviněn, vyslýchán a přespal ve vězení. Obvinili ho za jeho politickou a publikační činnost. Hrozili mu vazbou (vězením bez soudu), a teprve když slíbil, že „bude hodný“, zase ho pustili. Pokud tato sekvence státního násilí proti politickým a občanským svobodám – projevu a slova na místě prvním – někomu připadá jako premisa scénáře švejkovské frašky, má pravdu a přesto se mýlí. Věc je mnohem vážnější.

S dobou před sto lety, kdy Jaroslav Hašek psal svůj světoznámý satirický opus z rozpadajícího se rakouského „kotle národů“, má společný jen právě ten počínající rozpad ještě většího „kotle“, v němž se mají historické státy úplně rozpustit. Tak daleko nešlo ani Rakousko. O tom, že by císař organizoval masový import mohamedánů a mouřenínů do impéria, aby změnil genetické, sociální a náboženské parametry „svých národů“, ani nemluvě. Historie se přesto opakuje – tentokrát jako tragická fraška.

Oslava zvrácenosti

Všechno je po sto letech jinak – a přece stejné, jen daleko horší. Máme sice na místo monarchie republiku, a to dokonce „svobodnou a demokratickou“ (jak o sobě skrze své vládce sama tvrdí), ale za veřejně šířené politické názory a přesvědčení se dál chodí do vězení. Ovšem pouze za ty „nesprávné“. Jaké jsou naopak ty správné, určuje bez demokratické legitimace monarchický Brusel a média. Respektive od nich odvození (brutálními propagandistickými kampaněmi médií) zákonodárci a nikým nevolené „elity“ takzvaných nevládních organizací.

K tomu, aby dnes člověk věděl, co je „správné“, nemusí číst noviny, nebo sledovat rozhlasové a televizní zpravodajství, případně nosit seznam, do kterého by občas nahlédl, aby nepadl do rukou policejním Bretschneiderům. Stačí vědět, že cokoli je nepřirozené, zvrácené, deviantní, odporující tradicím, zkušenostem předchozích generací a přirozenému řádu světa, všechno, co vede k destrukci historických států a národů – je správné. A to ostatní je logicky nesprávné, a proto stále rychlejším tempem kriminalizované.

Proces má tradici

I ti Bretschneideři jsou stejní, jen mají jinou podobu než za hostinského Palivce. Jmenují se „odposlechy“. Jejich podstata je elektronická a – narozdíl od tajných za Františka Josefa, Masaryka, Hitlera, Gottwalda či Husáka – jsou všude. V hospodách, ložnicích, kancelářích, mobilech, počítačích a brzy již také v čipech, které mnozí jako senzační technologickou novinku a „pomůcku“ nadšeně přivítají – a ještě si ji zaplatí.